—————
—————
—————
—————
"Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů kdy nás opustí. Děláme strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně." Mark Twain
Jiným citátem jsme začínali článek o tom, jak jsme trénovali paměť s paní Zdeňkou Adlerovou, certifikovanou trenérkou paměti, 5.dubna 2017, kdy nás paní Adlerová poprvé ve vážanské knihovně navštívila.
Dnes 22. 9. 2020 nás před knihovnou přivítala paní knihovnice Alena Zobačová a pak už mohlo začít naše další společné setkání s paní Adlerovou.
V úvodu dnešní akce se zmínila o tom, že 21. září si každoročně připomínáme mezinárodní den Alzheimerovy choroby. Touto nemocí trpí stále více lidí a trénování paměti je jednou z mnoha činností, jak můžeme oddálit následky tohoto degenerativního onemocnění mozku.
Všichni přítomní si tak po třech letech mohli opět vyzkoušet různá zadání pro procvičení své paměti. Nechyběla „prstová rozcvička“, která nám pomohla „zahřát“ obě mozkové hemisféry. Zjistili jsme, jak důležité je všechny informace přijímat s náležitou soustředěností a dát si pozor na jednotlivá slova v položené otázce. Každé cvičení bylo nejen dobré pro naši paměť, ale i velmi zábavné.
Po devadesáti minutách, které uběhly opět nezvykle rychle, jsme odcházeli s předsevzetím, že tentokrát budeme v procvičování (anagramů, asociací, vizualizací …) pilnější než minule.
Věříme, že se s paní Adlerovou ve vážanské knihovně sejdeme dříve, než za tři roky, abychom využili jejích rad a velkých zkušeností, o které se s námi podělila.
Za spokojené účastníky děkuje Ludmila Pilátová
Po poruše autobusu, který vezl skupinku lidí do hor se zdá, že budou muset strávit několik dní v malém hotelu s výhledem na hory. Je to nesourodá skupinka.
Pán vzadu je známý žurnalista, který jede do hor dělat reportáž o původních obyvatelích a zlobí se, že nemůže pokračovat v cestě. Našel někde starý výtisk novin a tak se uklidňuje jejich čtením.
Pán s paní v klobouku jsou manželé, kteří se rozvádějí a byli na cestě za advokátem, který měl dořešit už jen majetkové vyrovnání. Najednou si nejsou svým rozvodem tak jistí a zaplavují je vzpomínky, jak právě v tomto hotelu byli na svatební cestě.
No a poslední pár, ti k sobě tak docela nepatří, ale cesta je sblíží a vypadá to, že si budou rozumět.
A tak si všichni užívají sluníčka a zjišťují, že ta porucha autobusu jim v mnohém pomohla a že to třeba ovlivní jejich další život.
Blondýna v modrém
Jmenuje se Sabina Moudrá a je redaktorka prestižního časopisu pro ženy. Je přítelkyní muže s knírkem, který sedí po její pravé ruce. Doprovodil ji na smluvenou schůzku, kterou má domluvenou s VIP osobou, s níž chce dělat rozhovor a pak rozhovor použít do svého časopisu. Je trochu rozrušená z očekávání a klade si otázku: „Co budu dělat a o čem budu psát, pokud se nedostaví?“
Muž s knírkem
Když byl požádán Vincenc Zrzavý, přítel redaktorky Sabiny, aby ji doprovodil na sjednanou schůzku, tak se nijak nebránil, protože ho práce jeho přítelkyně zajímala. Byl zvědavý, jakým způsobem práce probíhá. A byl rád, že dostal i příležitost se osobně seznámit s VIP osobou. Ve skrytu duše si myslel, že by i on s ní mohl prohodit nějaké slovo.S velkým napětím se na setkání těší.
Muž s knihou
Už jen jeho jméno napovídá kdo je. Jmenuje se Eda Samota a je mezi lidmi veden jako samotářský knihomol. Na místo, na kterém se nachází, se vypravil s tím, že zde bude, jako obyčejně v tuto dobu sám a bude mít klid na svou oblíbenou knihu. Překvapilo ho množstvím lidí, které tu již bylo, než dorazil. Byl z toho mrzutý a hlavou se mu honila jediná myšlenka: „Doufám, že zde nebudou dlouho opruzovat.“
Žena v klobouku
Je to baronka Berta z Pernštejna. Nyní si již užívá zaslouženého odpočinku a věnuje se dobročinné činnosti. Jak už je vidět na první pohled z jejího zevnějšku, neopustil ji ani ve stáři zájem o módu a obléká se tak jak chodila v době svého mládí. Na pláž přišla v doprovodu věrného bývalého komorníka, který u ní sloužil už jako mladý jinoch. Přišla si sem odpočinout a zavzpomínat na dobu, kdy sem pravidelně chodila jako dítě se svými rodiči a sourozenci. V klidu přemýšlí o tom, jak dlouho bude ještě moci pláž v tomto pokročilém věku navštěvovat.
Muž s polštářem pod hlavou
Jak už bylo řečeno, muž sedící po pravici madam v klobouku, který byl jejím dříve komorníkem, dnes již jako dobrým kamarádem a rádcem se jmenuje Jan /Jean/ Pozorný. Jako vždy byl madam na blízku, i když dnes se mu na takový výlet zrovna moc nechtělo, ale nevěděl, na co by se vymluvil. Vzal si pro své pohodlí alespoň polštář, na kterém si schrupne po dobu, co bude baronka rozjímat. Znuděně pozoroval dění na pláži a již přemýšlel, až se vrátí domů, bude první, co udělá, že si otevře dobře vychlazené pivo.
********************
Muži na obraze v první řadě jsou příslušníci tzv. vyšší americké vrstvy, bankéři, prosperující na burzách a jejich manželky.
Mladík v pozadí je syn první manželské dvojice zprava (žena v klobouku), zastupuje na obraze mladou generaci, která má již jiný pohled na život než jeho rodiče, ale ještě je jejich názory a pohledem na svět částečně ovlivněn a neumí se vymanit z jejich vlivu.
Druhá manželská dvojice jsou spolupracovníci a také, možná, přátelé?
Rodina bankéřů se jmenuje: Johny Brown, Evelyn Brown a syn Mike Brown. Druhá dvojice Jack Johnson a Mary Johnson.
Všichni si vyšli za slunného dne na odpolední zdravotní procházku, tak jak velí bonton, styl amerického vysněného života, jak se to sluší pro bohatou, spořádanou rodinu a jejich přátelé. "Lidé na slunci" se neopalují, sedí upjatě, strnule, působí chladně, afektovaně, ale něčím zaujatí, zřejmě sami sebou, svou nadřazeností.
Na co myslí? Dospělí muži na svůj stav financí, jak rozšířit svůj majetek, ženy myslí na způsob jak obměnit a rozšířit svou garderobu, případně jak si zachovat co nejdéle svůj mladistvý zjev.
A zástupce mladé generace na obraze? Snad ještě nemá "křídla polámaná", "nechce být jako oni". Zatím se hledá a bude záležet na něm, čemu dá v životě přednost. A také mě napadlo, že v této postavě Edvard Hopper mohl ztvárnit sám sebe, svůj pohled na život jako kontrast života těch co dosáhli "úspěchu".
********************
Jsou zde všichni z důvodu ucházení se o místo managera. Sedí na sluníčku, vyhřívají se a přemýšlí o tom, co přijde.
Vlevo sedí Eman a okolí jej moc nezajímá, raději si čte a čeká až na něj příjde řada. Je mu to celkem jedno, doma to není špatné, docela se mu to líbí, ale potřebuje mít čárku, že se někdy také o nějaké místo uchází.
Blondýna –Dáša sedí v zákrytu, není na ni moc vidět, sedí ve střehu a přemýšlí o tom, co bude dál, pokud nebude přijata. Je už delší dobu bez zaměstnání a tak má zájem už konečně začít něco dělat. Je sama, tak situace není mc růžová.
Před ní sedí Pepa s Marií, Jsou manželé, O místo se uchází jen Pepa, ale žena jej doprovází, aby jej podpořila. Nejsou na tom špatně, dědili a tak jsou zaopatřeni, ale potřebuje se realizovat, doma jej to se ženou moc nebaví, potřebuje vypadnout.
Vpravo v předu sedí Mirek, je to frajer, má to na háku. On to místo přece dostane. Přece chodí hrát s náměstkem tenis a to by bylo velmi špatné, kdyby jej nevybrali. Má z nich určitě největší zkušenosti a to přece hraje důležitou roli.
********************
Na obrázku je rodina Braunova. Muž v popředí, je Charlie Braun, zakladatel a majitel továrny na galanterní zboží. Je těžce nemocný a vyjel na léčebný pobyt, který, jak doufá, mu alespoň trochu uleví od těžkostí. Je s ním i jeho rodina. Syn, rovněž Charlie, s manželkou Luisou, jejich dcera Elen a syn, jak jinak-také Charlie. Starý pán vládne, i když už jsou jeho dny pomalu sečteny, rukou železnou nejen firmě, ale i rodině, proto nekompromisně vyžaduje, aby jeho blízcí trávili čas po dobu svého léčení s ním. Nikdo se mu neodváží odporovat. Ne snad z velké lásky a úcty k němu, ale protože jsou na starém pánovi, potažmo jeho firmě, a tím i finančně, závislí. Všichni trpně, ale odhodlaně, plní přání starého pána. Každý je ponořený do hloubi svého nitra a snaží se myšlenkami na něco příjemného zkrátit čas, kdy musí nečinně sedět v lehátku a sledovat sice krásný, ale přece jen trochu nudný a jednotvárný obraz krajiny před sebou. Jen nejmladší Charlie si dovolil trochu vzdorovat a zahání nudu četbou knížky. Zřejmě měl za to, že úlohu poslušného vnuka splnil tím, že si oblékl ponožky, které jeho dědeček ve své továrně vyrábí. Víc už po něm přece nemůže nikdo chtít!
Starý pán je spokojený. V hlavě mu běží film jeho života. Promítá si svoje úsilí, které vyvinul na vybudování pletařského závodu, sčítá úspěchy ale i prohry. Jak budou jeho potomci pokračovat? Rozvinou jeho továrnu nebo ji přivedou ke krachu? Syn je schopný a pracovitý. Už od malička ví, že bude svého otce následovat, je k tomu vedený. Ale vnuk? Ten má zcela jiné představy o svém životě. Ale třeba se jeho názory změní a on, jak už tolik před ním i po něm, pochopí, že dobře zavedená firma mu dá obživu a převezme později otěže jejího řízení.
Ženu svého syna, Luisu, neměl starý pán nikdy moc v lásce. Ale nebránil synovi, aby se s ní oženil a snažil se ji tolerovat. Nakonec, dala mu dvě vnoučata! Vnučka Elen je ještě mladá, o jejím osudu těžko předjímat. Jistě se vdá a bude mít také děti, těch už se asi starý pán nedočká. Jeho konec se neodvratně blíží. Ví však, že po něm něco zůstane, nějaká stopa na této zemi, něco dokázal.
********************
Muž v šedém obleku - bankovní úřední jménem Edmond. Patří k dámě v klobouku. Jsou na ozdravném pobytu, který koupil, aby měl od manželky konečně pokoj, i když už dopředu věděl, že to nebude pro ni to pravé. Nemyslí na nic, spí.
Muž s modrou šálou, Adam, novinář. Pročítá si svůj článek v novinách. Je sám. Po obědě v restauraci čeká na terase na další autobusové spojení. V duchu se zlobí, článek mu řádně zkrátili.
Muž s knírkem - Ervin, "lázeňský švihák", jinak úředníček berního úřadu. Odjel sám na týdenní dovolenou s představou, že se seznámí s movitou dámou. Je ještě nezadaný. Přemýšlí, s kterou z žen začít konverzaci.
Žena blondýnka je knihovnicí a jmenuje se Eliška. Dostala pokaz na dovolenou. Je nesmělá, proto si vybrala místo u zdi. Lidi kolem sebe nevnímá. Přemýšlí o modrých horách před sebou, jak asi vznikly a jak jsou krásné.
Dáma v klobouku je majitelkou zlatnictví. Jmenuje se Erna. Patří k muži v obleku. Tento zdravotní pobyt ji nebaví. Ona je spíše městský, společenský člověk. V duchu si říká: nuda, nuda, jak to tady přečkám. A ti lidi kolem, nic moc. Ať už to končí a jedeme domů.
********************
1, pán s pleší
- má otevřené oči a jen si užívá sluníčka, vypadá, že nemá žádné starosti a má rád pohodlí, protože si dal polštář pod hlavu.
- možná, že přemýšlí, jak potěší ženu, co jí pořídí k výročí
- otec muže s knihou
2, slečna s kloboukem
- podle rysů v obličeji vypadá na starší dámu, mírně utrápená, chladná, provdaná za muže s knírem
- možná si prošla nepříjemným zážitkem nebo zkušeností, nebo nenašla to, po čem celý život touží
3, pán s knihou/dopisem
- zamyšlený, pohroužený do obsahu, který čte
- přitom ale vypadá, že je trochu nešťastný, možná proto, že ten příběh je taky smutný
- tajně si myslí na blonďatou slečnu
4, pán s knírem - vypadá hrdě, sebevědomě, možná až trochu namyšleně, určitě majitel nějakého podniku, kterému se dobře daří
- manžel ženy v klobouku
5, dívka s blond vlasy
- dcera podnikatele, není jí vidět do tváře
- možná přemýšlí, jak by se vymanila z otcovy přísné výchovy, má ruku nachystanou k vysednutí z křesla
********************
Rodina Novákova obdržela pozvání na dovolenou od strýce Františka. František, svobodný pán, prožil celý dosavadní život s rodinou svého bratra Jana. Janova manželka Eva, dcera Anička a syn Tomáš patřili nejenom k své biologické hlavě rodiny, ale také k Františkovi, bez kterého si nikdo z nich život už neuměl představit. A František se pochlapil. Odvezl všechny na dovolenou na skoro pustém ostrově v Karibiku.
Nejmladší Tomáš zde zajišťoval spojení se světem přes notebook s přenosným modemem na internet. Rodina si užívala dovolené plnými doušky, když jednoho dne Tomáš zakřičel: "Ve světě řádí koronavirus!" Všichni se nahrnuli k počítači a sledovali jak v jednotlivých státech lavinovitě přibývá nakažených, mrtvých a jen málo vyléčených.
"A co u nás doma v Česku?" ptali se všichni na to, co je zajímalo ze všeho nejvíc. Pochvalně komentovali opatření zavedená vládou v době nouzového stavu, nošení roušek, rukavic, používání dezinfekce, dvoumetrové rozestupy jednotlivých osob.
A najednou je přestalo bavit užívat si dovolené! Seděli na židlích u domu a přemýšleli, co bude následovat. Seděli vedle sebe a společně zvažovali, co budou dělat dál. Vrátí se domů a budou čelit pandemii, a nebo zůstanou na ostrově a čelit budou bídě, až jim dojdou potraviny a peníze.
Jak to dopadlo, to my už se při našem pohledu, asi nedovíme.
********************
"Moje" seniorky z vyškovského kurzu Hrátky s pamětí jsou sečtělé a kreativní. Takto se zhostily "verbálně-logicko-literárního" úkolu:
Na VĚTRNÉ HŮRCE se odpoledne u ČERNÉHO OBELISKU sešli TŘI KAMARÁDI s přezdívkami SATURNN, PIPI DLOUHÁ PUNČOCHA A ROBINSON CRUSOE. Všichni už dávno vlastní OBČANSKÝ PRŮKAZ, ale ten je starostí nezbavil.
"Moje MATKA VZALA ROHA, utekla do PAŘÍŽE, protože nechtěla do KRIMINÁLU," říká Saturnin.
"A proč?" zeptala se Pipi.
"Šla do banky, měla REVOLVER V KABELCE, u kasy ho vytáhla a zařvala: "DEJ MI TY PRACHY nebo bude ze mne ZABIJÁK!"
"Jo, ZOUFALÉ ŽENY DĚLAJÍ ZOUFALÉ VĚCI", podotkl Robinson. "Co budeš teď dělat bez mámy?"
"V ÚTULKU jsem už byl, znova tam nechci, bez KAFE A CIGÁRKA dlouho nevydržím. Než bydlet VE SKŘÍNI, TATÍNEK také NENÍ K ZAHOZENÍ, asi budu u něho," odvětil Saturnin a pokračoval. "Pracuje jako STRÁŽCE NÁDRŽE a pomáhá na FARMĚ ZVÍŘAT, ale do práce mě nutit nebude.
"Jejda, KOMU ZVONÍ MOBIL?" zeptal se Robinson.
"PLAVOVLÁSKA Pipi ho vyndala z kapsy a po krátkém hovoru vysvětlila kamarádům: "Volala máma. Musím jít domů vyvenčit svoji OPRAVDOVOU LÁSKU, fenku PUDLENKU, to fakt není ŽERT. Tak ahoj zítra. Ale něco tu pro vás ještě mám!"
Vytáhla z batůžku sáček, podala ho klukům a rozběhla se dolů k městečku. Ti do něj nakoukli a pak zakřičeli: "Pipi, DÍKY ZA FÍKY!"
Dívka se ještě otočila a zamávala.
MŮJ STRÝČEK OSWALD nalezl nedaleko SALONU ELIOTT pejska. Pohodili jej tam zřejmě LIDÉ Z MARINGOTEK. Naskytla se otázka: "KAM S NÍM?" Naštěstí má naše BABIČKA malý DŮM U NEMOCNICE se zahrádkou, do kterého se zrovna včera přestěhovala. Strýček jí pejska daroval.
Byl to DAR JITRA PRVÉHO. Babička dala pejskovi jméno ROBIN a měla z něj RADOST AŽ DO RÁNA. A protože je PROFESIONÁLNÍ ŽENA, hned pejskovi přichystala MODERNÍ A PRAKTICKÉ BYDLENÍ.
O dárku, který obdržela, napsala DOPIS KLÁŘE, svojí vnučce. Ta nemeškala a přijela se svými makarádkami HELIMADOE babičku navštívit. Robin je vítal radostým štěkáním. Ale bylo vidět, že SLEČNÁM TO NEVADÍ.
Babička dívkám líčila Robinovy kousky. Zničil jí například všechny ROSTLINY V BYTĚ. Hubovala, že musí po pejskovi neustále uklízet nepořádek, avšak bylo cítit, že to vše dělá CON AMORE a že je šťastná, že má přítele.
Před námi je víkend, budou u mě vnoučata. Co budeme dělat? Zatímco někteří ANDÍLCI SE PEROU, otevíráme ŠPALÍČEK VÝLETŮ a vybíráme HRADY, ZÁMKY A ZŘÍCENINY. Než vyrazíme na TOULKY SVĚTEM, PEČEME S POTĚŠENÍM nějakou dobrotu na cestu.
UŽ VÍM PROČ se na výlet všichni těšíme. Hurá! Jedeme do Prahy, pronajmeme si BYT NA VINOHRADECH a budeme poznávat MĚSTO ŠŤASTNÝCH LÁSEK a také zažijeme DOBRODRUŽSTVÍ V TEMNÝCH ULIČKÁCH.
Zakoupila jsem vstupenky na VELKÝ CIRKUS a snad uvidíme i ZVÍŘÁTKA Z DIVOČINY a uslyšíme PŘÍBĚHY O ZVÍŘÁTKÁCH. Cestou do cirkusu nás míjí ÚPLNĚ CIZÍ LIDÉ, dopravu na křižovatce řídí POLICISTA. Vnoučatům však nic nehrozí. Jsem jejich BABIČKA a také OCHRÁNCE.
Večer čtu dětem NEJKRÁSNĚJŠÍ POHÁDKY. Do postele po krásném dni uléhám MRTVÁ A ŽIVÁ. Vzpomínám a podnikám MÉ CESTY DO HLUBIN MOZKU. Zkrátka pro všechny to byl SEN, KTERÝ SE NAPLNIL.
Vnoučata měla opět ve škole volno, a tak nastoupila BABIČKA. Ještě že nemají DVA ROKY PRÁZDNIN. Jsou čtyři, z toho tři kluci, takže hotový CIRKUS HUMBERTO.
Co budu vařit? VEJCE A JÁ, tak na snídani usmažím vajíčka. Za kluky ještě přijdou TŘI KAMARÁDI a tak zavřu dveře do pokoje a do oběda je NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID. Pak budu řešit fotbal - copak ta jejich KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA.
Ještě že je tu malá EMMA a její PANENKA. Vyprávím jí, jaký byl ŽIVOT S JEZEVČÍKEM, kterého jsem měla třináct let. Čteme si STARÉ POVĚSTI ČESKÉ, nejraději má FAUSTŮV DŮM, jak říká "Fausťák".
Den uteče jako voda a večer už jsem zase sama. Bilancuji, CO ŽIVOT DAL A VZAL, vzpomenu i na KMOTRA. A pak, aby mi nebylo smutno, otevřu si ZANZIBAR, natáhnu se JAK BLBÁ, TAK ŠIROKÁ a usnu.
Jedno sobotní ráno jsem zalila své POKOJOVÉ ROSTLINY. Podívala jsem se na HODINY a pustila si ke snídani rádio. Právě hráli letitou písničku kdysi známého dua, která mě vrátila ve vzpomínkách o několik roků zpět.
Tehdy jsme byli na brigádě v moštárně. Přijeli tam též CHLAPCI Z HARVARDU, budoucí DOKTOŘI. Tenkrát jsme chtěli všichni vypadat jako HVĚZDY TEHDEJŠÍCH HITPARÁD. Mikuláš tak nejen vypadal, ale i zpíval. Byla tam s námi i jedna dívka, jmenovala se Jana, tuším JANA EYROVÁ, která ho ve zpěvu krásně doplňovala.
Oba kašlali na PRAVIDLA MOŠTÁRNY, jezdili po večerech zpívat a vraceli se až nad ránem. Koupil jí i krásný prsten. Myslela si, že je to nějaký ŽERT. Ale ne! Říkal jí, že je jeho OSUDOVÁ LÁSKA.
Krátce po brigádě spolu natočili pár písniček, vyhráli na festivalech nějaké CENY. Jó, tenkrát to byly velké MIKULÁŠOVY PRÁZDNINY.
Později jejich sláva uvadla a já ani nevím, co s nimi bylo dál, jestli dostudovali a co dnes dělají.
TAKOVÍ JSME BYLI. My vlastně ani ta ne, ale duo Jana a Mikuláš. No jo, tak mezitím jsme u snídaně zůstali jen VEJCE A JÁ. A za chvíli jenom já...
Každé léto mě a moji sestru odvezl FIALOVÝ AUTOBUS na RANČ U DĚDEČKA. Nikdy jsme se tam nenudily. DALEKO OD DOMOVA jsme prožily NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO v krajině, kde se třpytilo TAJUPLNÉ JEZERO.
Celé dny jsme se toulaly po lukách. Právě byl ČAS VLČÍCH MÁKŮ a všude kolem voněl DIVOKÝ TYMIÁN. Večer na nás vždy čekala ČOKOLÁDA a PĚT DÍLKŮ POMERANČE. Uspávala nás VŮNĚ JASMÍNU a VZDÁLENÁ ŘEKA. Kolem domu tonula ZAHRADA V MĚSÍČNÍM SVITU.
BABIČKA se o nás s láskou starala a snesla by nám MODRÉ Z NEBE. Měly jsme tam NA RŮŽÍCH USTLÁNO, byly jsme ŠŤASTNÉ A VESELÉ.
Na NÁVRAT DOMŮ jsme se ale těšily. Stýskalo se nám po rodičích. Čekala nás NEDĚLE UBAZÉNU a pro každou nějaký DÁREK.
Se svojí známou, které říkám SESTRA, jsme si udělaly procházku do přírody. Za naší obcí je železniční most, kterému se zde říká VÍTĚZNÝ OBLOUK, protože přečkal válku. Říkají mu i BRONZOVÁ BRÁNA, protože je vyztužený kovovými pilíři, které ve slunci září. Pod postem se dá i projet.
Jdeme a ZNOVU A ZNOVU vzpomínáme na již minulé. Pod mostem prochází mnoho lidí a proto jsme se vydaly PO ZAROSTLÉM CHODNÍČKU. V tom jsme uviděly pod mostem dvě KOLA a na nich dva chlapci: ČERVENÝ A ČERNÝ. Škádili se, jezdili i bez držení, až jeden upadl a druhý se dal a ÚTĚK. KOLEMJODUCÍ, byť to byli možná i KAMARÁDI, si toho nevšímali. Pouze DÍVKA V ČERVENÉM KABÁTKU zakřičela. OZVĚNY se rozlehly tak hlasitě, že se kolem chlapce seběhli DOBŘÍ LIDÉ a chtěli pomoci.
Chlapec se nehýbal. Je zde NADĚJE? Možná mu jde o VTEŘINY ŽIVOTA. V tom přiběhla jedna žena a prohlásila, že je jeho SESTRA A SESTŘIČKA, jako zdravotnice. Poslechla chlapce a její VOLBA bylo okamžité zavolání RYCHLOVKY. Ta zde byla za chviličku. V nemocnici se chlapec probral a volal: "JMENUJU SE TOMÁŠ!"
Přišli ho navštívit rodiče i BABIČKA, která mu povídala PŮLNOČNÍ POVÍDKY. UKOLÉBAVKA ho uspala a ráno se již usmíval. Byl to velký ÚSPĚCH všech, kteří se na záchraně chlapce podíleli.
Myšlenková mapa (někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačující vzájemné vztahy a souvislosti. Může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů. Wikipedia
Logika, nebo intuice?
Na myšlenkových mapách je úžasné právě to, že umí spojit obojí. Právě jejich schopnost poměrně snadno spojit relativně neslučitelné – pragmatickou logiku s duchovní intuicí – je činí velmi tvořivé a velmi účinné. Při tvorbě dobré myšlenkové mapy totiž nelze vyloučit ani jednu z těchto složek. Naopak, musíte je vzájemně propojit – a to synergickým způsobem. Jedna složka podporuje druhou, plynule do druhé přechází a vychází z ní. Nelze je tedy jednoznačně oddělit, protože tvoří jednotný celek. Přitom obě složky jsou jasně patrné. Dobrým příkladem může být například myšlenková mapa, na které se snažíte udělat analýzu problému.
Mgr. Miroslav Hubatka
Učení, plánování či řešení problémů se nevyhýbá ani seniorům. Proč tedy nezkusit kreativní metodu, která např. vyřeší plánování dovolené, ale která také kreativně procvičí mozek při vymýšlení příběhu o ztracené bačkorce.
Práce seniorek z kurzu Hrátky s pamětí v KKD Vyškov.
Více na Zdraví.e15.cz
Již několik let pracuji v kurzech paměti s knihou, a zejména pracovními sešity, Automatická kresba - artrelax Evy Suttnerové. Vybíráme předlohy z pracovních sešitů a účastníci kurzů pak z nic neříkajících čar vytváří velmi zajímavé ilustrace. Nezáleží na tom, zda jste měli ve škole z kreslení jedničku, či pastelky berete do rukou jen z donucení. Nezáleží na "výtvarné úrovni" kresby. Důležitý je nápad! A věřte, že chvilkou s pastelkami či barvami nejen zrelaxujete své tělo a mysl, ale také si velmi příjemně procvičíte pravou mozkovou hemisféru. Knihu i sešity najdete v každé dobré knihovně či knihkupectví :o).
Předloha 1
Inspirativní kresby najdete v Galerii pravé mozkové hemisféry. Navštivte ji však až poté, co sami vytvoříte několik kreseb :o).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Záznamy: 1 - 4 ze 4
 |
 |
 |
 |
Záznamy: 1 - 4 ze 4
 |
 |
 |
 |
Záznamy: 1 - 4 ze 4
 |
 |
 |
 |
Záznamy: 1 - 4 ze 8
 |
 |
 |
 |
Záznamy: 1 - 4 ze 4
Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů, kdy nás opustí. Děláme strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně.
Mark Twain
