Tři čáry pro fantazii - podle Evy Suttnerové

/album/tri-cary-pro-fantazii/suttnerova-01-jpg/

/album/tri-cary-pro-fantazii/suttnerova-02-jpg/

/album/tri-cary-pro-fantazii/suttnerova-03-jpg/

/album/tri-cary-pro-fantazii/suttnerova-04-jpg/

1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>

Příběhy "na názvy knih", druhá část

DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE

Jak na HLAVNÍ TŘÍDĚ u VÍTĚZNÉHO OBLOUKU, tak DALEKO OD HLUČÍCÍHO DAVU, NA VĚTRNÉ HŮRCE, V POHORSKÉ VESNICI, na ZELENÝCH PAHORCÍCH AFRICKÝCH, V ZÁMKU A PODZÁMČÍ, i v TOULAVÉM AUTOBUSU. I když dává sbohem na MOŘÍCH A OCEÁNECH, ale hlavně v AMERICKÉM RÁJI.

Advent

Již začal adventní čas, a proto jsem se vydala s vnučkou tak jako každý rok na vánoční trhy. Vnučka je ANIČKA Z 1.A. Její kamarád Honzík, se kterým chodí do třídy, jel s námi. Honzík jezdí moc rád a pravidelně na vesnici, kde ho pravidelně vždy něčím dobrým vítá BABIČKA a on má pro tuto cestu svůj název HONZÍKOVA CESTA. Babička žije na farmě, která má název SLUNEČNÍ FARMA. Tam zažívá mnohá dobrodružství, tak jako zažíval ROBINSON CRUSOE na pustém ostrově. Má zde i nějaké kamarády. Je to zvířecí kamarád černý kocour MIKEŠ a holka, které pro její zvláštní povahu a schopnosti říkají DIVÁ BÁRA. Vždy když se z farmy vrací do města, tak všem vypráví, že pobyt zde byl jako POHÁDKA MÁJE.

Prázdniny

O prázdninách mně byla svěřena vnučka Julie a její zahraniční kamarádka, která se jmenovala FRANCISKA. Obě byly přesvědčené, že prožijí ty NEJLEPŠÍ PRÁZDNINY NA SVĚTĚ. Jelikož už nejsou nejmenší, přemýšlela jsem, co s nimi podniknu, abych je nezklamala. Jestli to bude ROZMARNÉ LÉTO při koupání, nebo jestli si při špatném, chladném počasí uspořádáme SLAVNOSTI SNĚŽENEK. Také bychom se mohly ponořit do historie a virtuálně navštívit TAJEMNÝ HRAD V KARPATECH. Kdo ví? Možná někde potkáme i DOBRODUHA. Jelikož nám ale počasí přálo, byl krásný slunečný den, tak jsme se rozhodly, že bude dobrá NÁVŠTĚVA V ZOO. Tato se opravdu velice vydařila a holky si štěbetaly a pojmenovávaly zvířata svými jmény jako například: LVICE ELZA, která v tom horku podřimovala. V křoví zase zpíval malý pestrobarevný ptáček - tak to bylo NABARVENÉ PTÁČE. Zkrátka byly velice spokojené. Cestou domů jsme navštívily cukrárnu, v jejíž blízkosti bylo školní hřiště, kde místní děti hrály VYBÍJENOU. A to tedy byla opravdu "VELKÁ HRA". Chvíli jsme postály a fandily. Mne upoutala reklama na nový film POSLEDNÍ ARISTOKRATKA. Hned jsme se s děvčaty domluvily, že bychom také na nějaký film zašly. Zítra promítají BYLO NÁS PĚT, tak asi půjdeme. Byly jsme docela unavené, ale na zítřek jsme měly PŘEDEVŠÍM NADĚJI, že bude opět tak pěkný den jako ten dnešní.

Vzpomínání

Protože mám už největší kus života za sebou, často přemýšlím nad tím, CO ŽIVOT DAL A VZAL. Nikdy to nebyl DENÍK AMERICKÉ MANŽELKY, ani JABLEČNÉ VÍNO S ROZÁRKOU. Když jsem byla doma se třemi malými dětmi a ony onemocněly jedno po druhém, často jsem si připadala jako VĚZENKYNĚ a dlouhá doba léčení jako START BEZ CÍLE, kdy člověk nevnímal co bylo VČERA, DNES A MOŽNÁ ZÍTRA. I když synové nebyli žádná PEKELNÁ TŘÍDA, ale spíše DĚTI Z BULLERBYNU, jejich nápady často vyvolávaly představu MOŘE V PLAMENECH. Pro mne to byli ale především DĚDICOVÉ SNŮ, těch mých. Nikdy mi však nepřišli jako SPOLČENÍ HLUPCŮ a pokud by někdy chtěli získat PENÍZE PRO MARII, svoji matku, určitě jen s těmi nejlepšími úmysly. Děti vyrostly v dospělé muže a U NÁS seniorů je hlavním tématem života zahrádka. MÁJ je pro nás plný pracovního nasazení, kupujeme květiny, řešíme JMÉNO RŮŽE a balíčky se semínky mi připadají jako KAPSA PLNÁ ŽITA. Se začátkem podzimu už vyhlížíme ADVENT, který by měl být dobou odpočinku, ale stejně není.

Naše dovolená

Každý rok jezdíme s vnoučaty na dovolenou. Cestujemes nimi po naší vlasti, vždyť U NÁS je tak krásně. Většinou vybírám místa pobytu podle toho, co se nachází v okolí a kde jsme ještě nebyli.

Vloni se mi podařilo vybrat ubytování, které bylo jako CHALOUPKA STRÝČKA TOMA. Samostaný vchod, apartmán a v okolí bylo hodně hradů a zámků. Když jsme přijeli na místo, tak MEZI KOLY nám začal běhat pejsek domácích. Naše vnoučřata byla u vytržení a začaly běhat s ním jako DVA DIVOŠI a tak hned na začátku to byly NERVY. Ještě, že zde mají tolik zeleně a travičky ane jako NAŠE ZAHRÁDKA, která je spíše užitková.

Vcházíme do chaloupky a prohlížíme ubytování, je pěkné, prostorné a koupelna je velká, což se dětem nejvíce líbí. Po cestě se chystáme jíst a tak připravujeme něco k snědku a najednou rána a rachot, odkud no přece z koupelny, kdo tam je, nikdo,taj se jdeme podívat a na zemí leží ROZTŘÍSTĚNÉ ZRCADLO. To nám ta dovolená začíná, budeme mít smůlu, jak říká pověra, nebo nás to mine. Dědeček, v domění, že to udělaly děti, je venku a volá už jsem se ptal, je zde NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. My ji naštěstí nepotřebujeme. Vše uklidíme a jdeme ke stolu. Po jídle dostávají děti knihu SKVOSTY ZÁMKŮ s úkolem vybrat, kam se bude v příštích dnech jezdit.

Naše dovolená

Každý rok jezdíme s vnoučaty na dovolenou. Cestujeme s nimi po naší vlasti, vždyť U NÁS je tak krásně. Většinou vybírám místa pobytu podle toho, co se nachází v okolí a kde jsme ještě nebyli.

Vloni se mi podařilo vybrat ubytování, které bylo jako CHALOUPKA STRÝČKA TOMA. Samostaný vchod, apartmán a v okolí bylo hodně hradů a zámků. Když jsme přijeli na místo, tak MEZI KOLY nám začal běhat pejsek domácích. Naše vnoučřata byla u vytržení a začala běhat s ním jako DVA DIVOŠI a tak hned na začátku to byly NERVY. Ještě, že zde mají tolik zeleně a travičky ane jako NAŠE ZAHRÁDKA, která je spíše užitková.

Vcházíme do chaloupky a prohlížíme ubytování, je pěkné, prostorné a koupelna je velká, což se dětem nejvíce líbí. Po cestě se chystáme jíst a tak připravujeme něco k snědku a najednou rána a rachot. Odkud? No přece z koupelny. Kdo tam je? Nikdo! Tak se jdeme podívat a na zemí leží ROZTŘÍŠTĚNÉ ZRCADLO. To nám ta dovolená začíná, budeme mít smůlu, jak říká pověra, nebo nás to mine. Dědeček, v domění, že to udělaly děti, je venku a volá: Už jsem se ptal, je zde NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA. My ji naštěstí nepotřebujeme. Vše uklidíme a jdeme ke stolu. Po jídle dostávají děti knihu SKVOSTY ZÁMKŮ s úkolem vybrat, kam se bude v příštích dnech jezdit.

Výlet
Na plánovaný výlet přišla Krystýna Vavřincova a její Oblíbená sestra Anna. Tento výlet jsme plánovali jako Start bez cíle. Stanovily jsme si Čtyři dohody, kde každá navrhla, kam se půjde. A tak jsme šly napřed okolo lesa, kde stojí Panský dům, tam bydlel Polda, který měl ve zvyku všechno sledovat z okna. Štěstí nám přálo, ani jsme ho nezahlédly, jen Milenci se schovávali v uličce. Bylo krásně, Ptáci zpívali a tak jsme si chvíli sedly a vyndaly doma upečené Moučníky, které chutnaly jako z Pohádky. Jen Anna měla sebou 333 křížovek a chtěla, abychom jí je pomohly luštit. Naše Poslední útočiště bylo v restauraci, kde se nás číšník ptal: Co to bude? Trošku se nás lekl, protože po celodenním chození po lese jsme vypadaly jako Bubáci. Ale všechno dobře dopadlo a příští výlet chceme zajít na louku, kde si natrháme Kytici.

CO ŽIVOT DAL A VZAL

Jmenoval se Jim. Byla to láska AŽ ZA HROB. Jeho motto: CHCI TO HNED. ŠŤASTNÝ JIM (pro mne), šťastně odešel z mého života. A nastaly PROMĚNY. Před prázdninami jsem zabouchla vrata NA HRADĚ PLNÉM BLÁZNŮ, kde vyučující nazývali třídu DŽUNGLE PŘED TABULÍ. Koncem školního roku si vykládali postřehy ze tříd JAK JSEM VYHRÁL VÁLKU. Žáky bych nazvala MY DĚTI ZE STANICE ZOO. A hurá na prázdniny. Paříž. Já a MAIGRET V NOČNÍ PAŘÍŽI jsme mimo jiné obdivovali osvětlený VÍTĚZNÝ OBLOUK a slavný MOULIN ROUGE. Zbytek prázdnin jsem si jela doléčit nervy. To mi doporučil DOKTOR LAFFIN. Tato JISKRA ŽIVOTA pro mě měla být CHALOUPKA STRÝČKA TOMA. Strýček byl VTIPÁLEK. Jak jsem vstoupila do dveří, šel za mnou jeho soused. „TAK UŽ JSEM TADY S TÍM VÁPNEM, PANE WERICHU“. Strýc mi dal do ruky štětku a šli jsme líčit stěny na dvoře. Ještě nám přišli pomoci strýcovi TŘI KAMARÁDI. Po práci jsme si dali špek, uzené, chléb, kyselé okurky a hlavně slivovičku. Moc jsme se nasmáli. „Hm, DOBRÝ ČLOVĚK JEŠTĚ ŽIJE.“ Když jsem druhý den otevřela oči, nebyla to žádná sláva. Přála jsem si „DOBRÉ A JEŠTĚ LEPŠÍ JITRO.“ Ráno začalo lomcovákem a vejci na špeku. Potom jsme šli do lesa na dříví. Na louce u lesa byli volně se pasoucí DIVOCÍ KONĚ. Potom v lese se jelen choval jako PÁN VŘESOVIŠTĚ. A nakonec jsem fascinovaně sledovala PAVOUČÍ SÍŤ a přemýšlela jsem jak to ten pavouk dokáže utkat tak ve vzduchu?

Prázdniny mohou být různé

Co jsem to proboha udělala? Chtěla jsem pomoci při trhání třešní a i se špatně přistaveným žebříkem jsem se zřítila na zem. Osud člověka si s námi někdy zahraje. Pád jsem s několika zlomeninami přežila, ale následovaly Hořké prázdniny v nemocnici a rok tvrdé rehabilitace. Dnes Už zase skáču přes kaluže, ale Tančím jen tak rychle, jak dokážu.

Ačkoli Nejsem žádná lvice ani Odvážná školačka, prosadila jsem si následně rodinnou dovolenou v Chorvatsku. Snad tu dlouhou cestu náš Dědeček automobil vydrží. Jedeme poprvé k moři. Něco jako cesta za Sedmi divy světa – maďarská Pusta, Plitvická jezera, kaňon řeky Morače…

Před dojezdem k cíli jsme ještě byli nuceni přenocovat na horském hřebeni nad mořem. Vstala jsem za Svítání a Viděla jsem jitro na Jadranu. Opodál jakási Dornička cikánečka připravovala na ohništi snídani pro svoji rodinu a přede mnou, vlastně pode mnou nekonečná stříbřitá mořská pláň. Při pevnině Písek a pěna a Na obzoru plachta bílá, či snad Bílá velryba? Ne, jen vzdálený bělostný parník brázdící vodní hladinu.

Zde poblíž Budvy jsme prožili pohádkových čtrnáct dnů. Příští rok bych chtěla o dovolené oživit své oblíbené Staré řecké báje a pověsti. Kde přesně, zůstává zatím Tajemstvím. I když vše možná dopadne jinak. Vždyť U nás je taky dobře a krásně.

Příběhy "na názvy knih", první část

"Moje" seniorky z vyškovského kurzu Hrátky s pamětí jsou sečtělé a kreativní. Takto se zhostily "verbálně-logicko-literárního" úkolu:

Tři kamarádi

Na VĚTRNÉ HŮRCE se odpoledne u ČERNÉHO OBELISKU sešli TŘI KAMARÁDI s přezdívkami SATURNN, PIPI DLOUHÁ PUNČOCHA A ROBINSON CRUSOE. Všichni už dávno vlastní OBČANSKÝ PRŮKAZ, ale ten je starostí nezbavil.

"Moje MATKA VZALA ROHA, utekla do PAŘÍŽE, protože nechtěla do KRIMINÁLU," říká Saturnin.

"A proč?" zeptala se Pipi.

"Šla do banky, měla REVOLVER V KABELCE, u kasy ho vytáhla a zařvala: "DEJ MI TY PRACHY nebo bude ze mne ZABIJÁK!"

"Jo, ZOUFALÉ ŽENY DĚLAJÍ ZOUFALÉ VĚCI", podotkl Robinson. "Co budeš teď dělat bez mámy?"
"V ÚTULKU jsem už byl, znova tam nechci, bez KAFE A CIGÁRKA dlouho nevydržím. Než bydlet VE SKŘÍNI, TATÍNEK také NENÍ K ZAHOZENÍ, asi budu u něho," odvětil Saturnin a pokračoval. "Pracuje jako STRÁŽCE NÁDRŽE a pomáhá na FARMĚ ZVÍŘAT, ale do práce mě nutit nebude.

"Jejda, KOMU ZVONÍ MOBIL?" zeptal se Robinson.
"PLAVOVLÁSKA Pipi ho vyndala z kapsy a po krátkém hovoru vysvětlila kamarádům: "Volala máma. Musím jít domů vyvenčit svoji OPRAVDOVOU LÁSKU, fenku PUDLENKU, to fakt není ŽERT. Tak ahoj zítra. Ale něco tu pro vás ještě mám!"

Vytáhla z batůžku sáček, podala ho klukům a rozběhla se dolů k městečku. Ti do něj nakoukli a pak zakřičeli: "Pipi, DÍKY ZA FÍKY!"

Dívka se ještě otočila a zamávala.

Robin

MŮJ STRÝČEK OSWALD nalezl nedaleko SALONU ELIOTT pejska. Pohodili jej tam zřejmě LIDÉ Z MARINGOTEK. Naskytla se otázka: "KAM S NÍM?" Naštěstí má naše BABIČKA malý DŮM U NEMOCNICE se zahrádkou, do kterého se zrovna včera přestěhovala. Strýček jí pejska daroval.

Byl to DAR JITRA PRVÉHO. Babička dala pejskovi jméno ROBIN a měla z něj RADOST AŽ DO RÁNA. A protože je PROFESIONÁLNÍ ŽENA, hned pejskovi přichystala MODERNÍ A PRAKTICKÉ BYDLENÍ.

O dárku, který obdržela, napsala DOPIS KLÁŘE, svojí vnučce. Ta nemeškala a přijela se svými makarádkami HELIMADOE babičku navštívit. Robin je vítal radostým štěkáním. Ale bylo vidět, že SLEČNÁM TO NEVADÍ.

Babička dívkám líčila Robinovy kousky. Zničil jí například všechny ROSTLINY V BYTĚ. Hubovala, že musí po pejskovi neustále uklízet nepořádek, avšak bylo cítit, že to vše dělá CON AMORE a že je šťastná, že má přítele.

Víkend

Před námi je víkend, budou u mě vnoučata. Co budeme dělat? Zatímco někteří ANDÍLCI SE PEROU, otevíráme ŠPALÍČEK VÝLETŮ a vybíráme HRADY, ZÁMKY A ZŘÍCENINY. Než vyrazíme na TOULKY SVĚTEM, PEČEME S POTĚŠENÍM nějakou dobrotu na cestu.

UŽ VÍM PROČ se na výlet všichni těšíme. Hurá! Jedeme do Prahy, pronajmeme si BYT NA VINOHRADECH a budeme poznávat MĚSTO ŠŤASTNÝCH LÁSEK a také zažijeme DOBRODRUŽSTVÍ V TEMNÝCH ULIČKÁCH.

Zakoupila jsem vstupenky na VELKÝ CIRKUS a snad uvidíme i ZVÍŘÁTKA Z DIVOČINY a uslyšíme PŘÍBĚHY O ZVÍŘÁTKÁCH. Cestou do cirkusu nás míjí ÚPLNĚ CIZÍ LIDÉ, dopravu na křižovatce řídí POLICISTA. Vnoučatům však nic nehrozí. Jsem jejich BABIČKA a také OCHRÁNCE.

Večer čtu dětem NEJKRÁSNĚJŠÍ POHÁDKY. Do postele po krásném dni uléhám MRTVÁ A ŽIVÁ. Vzpomínám a podnikám MÉ CESTY DO HLUBIN MOZKU. Zkrátka pro všechny to byl SEN, KTERÝ SE NAPLNIL.

Vnoučata

Vnoučata měla opět ve škole volno, a tak nastoupila BABIČKA. Ještě že nemají DVA ROKY PRÁZDNIN. Jsou čtyři, z toho tři kluci, takže hotový CIRKUS HUMBERTO.

Co budu vařit? VEJCE A JÁ, tak na snídani usmažím vajíčka. Za kluky ještě přijdou TŘI KAMARÁDI a tak zavřu dveře do pokoje a do oběda je NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID. Pak budu řešit fotbal - copak ta jejich KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA.

Ještě že je tu malá EMMA a její PANENKA. Vyprávím jí, jaký byl ŽIVOT S JEZEVČÍKEM, kterého jsem měla třináct let. Čteme si STARÉ POVĚSTI ČESKÉ, nejraději má FAUSTŮV DŮM, jak říká "Fausťák".

Den uteče jako voda a večer už jsem zase sama. Bilancuji, CO ŽIVOT DAL A VZAL, vzpomenu i na KMOTRA. A pak, aby mi nebylo smutno, otevřu si ZANZIBAR, natáhnu se JAK BLBÁ, TAK ŠIROKÁ a usnu.

Vzpomínka

Jedno sobotní ráno jsem zalila své POKOJOVÉ ROSTLINY. Podívala jsem se na HODINY a pustila si ke snídani rádio. Právě hráli letitou písničku kdysi známého dua, která mě vrátila ve vzpomínkách o několik roků zpět.

Tehdy jsme byli na brigádě v moštárně. Přijeli tam též CHLAPCI Z HARVARDU, budoucí DOKTOŘI. Tenkrát jsme chtěli všichni vypadat jako HVĚZDY TEHDEJŠÍCH HITPARÁD. Mikuláš tak nejen vypadal, ale i zpíval. Byla tam s námi i jedna dívka, jmenovala se Jana, tuším JANA EYROVÁ, která ho ve zpěvu krásně doplňovala.

Oba kašlali na PRAVIDLA MOŠTÁRNY, jezdili po večerech zpívat a vraceli se až nad ránem. Koupil jí i krásný prsten. Myslela si, že je to nějaký ŽERT. Ale ne! Říkal jí, že je jeho OSUDOVÁ LÁSKA.

Krátce po brigádě spolu natočili pár písniček, vyhráli na festivalech nějaké CENY. Jó, tenkrát to byly velké MIKULÁŠOVY PRÁZDNINY.

Později jejich sláva uvadla a já ani nevím, co s nimi bylo dál, jestli dostudovali a co dnes dělají.

TAKOVÍ JSME BYLI. My vlastně ani ta ne, ale duo Jana a Mikuláš. No jo, tak mezitím jsme u snídaně zůstali jen VEJCE A JÁ. A za chvíli jenom já...

SESTRY

Každé léto mě a moji sestru odvezl FIALOVÝ AUTOBUS na RANČ U DĚDEČKA. Nikdy jsme se tam nenudily. DALEKO OD DOMOVA jsme prožily NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO v krajině, kde se třpytilo TAJUPLNÉ JEZERO.

Celé dny jsme se toulaly po lukách. Právě byl ČAS VLČÍCH MÁKŮ a všude kolem voněl DIVOKÝ TYMIÁN. Večer na nás vždy čekala ČOKOLÁDA a PĚT DÍLKŮ POMERANČE. Uspávala nás VŮNĚ JASMÍNU a VZDÁLENÁ ŘEKA. Kolem domu tonula ZAHRADA V MĚSÍČNÍM SVITU.

BABIČKA se o nás s láskou starala a snesla by nám MODRÉ Z NEBE. Měly jsme tam NA RŮŽÍCH USTLÁNO, byly jsme ŠŤASTNÉ A VESELÉ.

Na NÁVRAT DOMŮ jsme se ale těšily. Stýskalo se nám po rodičích. Čekala nás NEDĚLE UBAZÉNU a pro každou nějaký DÁREK.

Nehoda

Se svojí známou, které říkám SESTRA, jsme si udělaly procházku do přírody. Za naší obcí je železniční most, kterému se zde říká VÍTĚZNÝ OBLOUK, protože přečkal válku. Říkají mu i BRONZOVÁ BRÁNA, protože je vyztužený kovovými pilíři, které ve slunci září. Pod postem se dá i projet.

Jdeme a ZNOVU A ZNOVU vzpomínáme na již minulé. Pod mostem prochází mnoho lidí a proto jsme se vydaly PO ZAROSTLÉM CHODNÍČKU. V tom jsme uviděly pod mostem dvě KOLA a na nich dva chlapci: ČERVENÝ A ČERNÝ. Škádili se, jezdili i bez držení, až jeden upadl a druhý se dal a ÚTĚK. KOLEMJODUCÍ, byť to byli možná i KAMARÁDI, si toho nevšímali. Pouze DÍVKA V ČERVENÉM KABÁTKU zakřičela. OZVĚNY se rozlehly tak hlasitě, že se kolem chlapce seběhli DOBŘÍ LIDÉ a chtěli pomoci.

Chlapec se nehýbal. Je zde NADĚJE? Možná mu jde o VTEŘINY ŽIVOTA. V tom přiběhla jedna žena a prohlásila, že je jeho SESTRA A SESTŘIČKA, jako zdravotnice. Poslechla chlapce a její VOLBA bylo okamžité zavolání RYCHLOVKY. Ta zde byla za chviličku. V nemocnici se chlapec probral a volal: "JMENUJU SE TOMÁŠ!"

Přišli ho navštívit rodiče i BABIČKA, která mu povídala PŮLNOČNÍ POVÍDKY. UKOLÉBAVKA ho uspala a ráno se již usmíval. Byl to velký ÚSPĚCH všech, kteří se na záchraně chlapce podíleli.

Myšlenkové mapy

Myšlenková mapa (někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačující vzájemné vztahy a souvislosti. Může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů. Wikipedia

Logika, nebo intuice?

Na myšlenkových mapách je úžasné právě to, že umí spojit obojí. Právě jejich schopnost poměrně snadno spojit relativně neslučitelné – pragmatickou logiku s duchovní intuicí – je činí velmi tvořivé a velmi účinné. Při tvorbě dobré myšlenkové mapy totiž nelze vyloučit ani jednu z těchto složek. Naopak, musíte je vzájemně propojit – a to synergickým způsobem. Jedna složka podporuje druhou, plynule do druhé přechází a vychází z ní. Nelze je tedy jednoznačně oddělit, protože tvoří jednotný celek. Přitom obě složky jsou jasně patrné. Dobrým příkladem může být například myšlenková mapa, na které se snažíte udělat analýzu problému.

Logika, nebo intuice?
Na myšlenkových mapách je úžasné právě to, že umí spojit obojí. Právě jejich schopnost poměrně snadno spojit relativně neslučitelné – pragmatickou logiku s duchovní intuicí – je činí velmi tvořivé a velmi účinné. Při tvorbě dobré myšlenkové mapy totiž nelze vyloučit ani jednu z těchto složek. Naopak, musíte je vzájemně propojit – a to synergickým způsobem. Jedna složka podporuje druhou, plynule do druhé přechází a vychází z ní. Nelze je tedy jednoznačně oddělit, protože tvoří jednotný celek. Přitom obě složky jsou jasně patrné. Dobrým příkladem může být například myšlenková mapa, na které se snažíte udělat analýzu problému.
Mgr. Miroslav Hubatka

Učení, plánování či řešení problémů se nevyhýbá ani seniorům. Proč tedy nezkusit kreativní metodu, která např. vyřeší plánování dovolené, ale která také kreativně procvičí mozek při vymýšlení příběhu o ztracené bačkorce.

Práce seniorek z kurzu Hrátky s pamětí v KKD Vyškov.

Kreativní hrátky s pamětí

Časopis Kreativ mne inspiroval k dalšímu úkolu pro účastníky Hrátek s pamětí.

Vzory obrazů holandského malíře Pieta Mondriana použil v 60. letech návrhář Yves Saint-Laurent na látky na šaty. Přitom to byl původně tradiční krajinkář, který maloval krávy a větrné mlýny.

Právě prodej krajinek, vědecké náčrty a kopie muzeálních děl ho živily, když studoval malířství v Amsterodamu. V Paříži pak ale přičichl ke kubismu a dalším moderním směrům a sám pro sebe vytvořil směr neoplasticismus. Holandská políčka a přímé vodní toky se v něm proměnily ve výrazné barevné plochy ohraničené stejně výraznými liniemi. Jejich rytmus připomínal tehdy moderní hudbu a Mondrian uspěl na celé čáře.

Originál jeho kompozice:

Práce seniorek z kurzu Hrátky s pamětí v KKD Vyškov.

Trénovat paměť by měl každý, komu bylo 25 let. V tomto období se totiž začíná paměť zhoršovat. Nejdřív jenom nevíme, kde jsme co položili, jak se jmenuje člověk, se kterým jsme včera mluvili. Za pár let je to pro nás normální a odmítáme si připustit, že nějakou poruchu paměti máme.

Více na Zdraví.e15.cz

Artrelax - relaxace a pravá mozková hemisféra

Již několik let pracuji v kurzech paměti s knihou, a zejména pracovními sešity, Automatická kresba - artrelax Evy Suttnerové. Vybíráme předlohy z pracovních sešitů a účastníci kurzů pak z nic neříkajících čar vytváří velmi zajímavé ilustrace. Nezáleží na tom, zda jste měli ve škole z kreslení jedničku, či pastelky berete do rukou jen z donucení. Nezáleží na "výtvarné úrovni" kresby. Důležitý je nápad! A věřte, že chvilkou s pastelkami či barvami nejen zrelaxujete své tělo a mysl, ale také si velmi příjemně procvičíte pravou mozkovou hemisféru. Knihu i sešity najdete v každé dobré knihovně či knihkupectví :o).

Předloha 1

Inspirativní kresby najdete v Galerii pravé mozkové hemisféry. Navštivte ji však až poté, co sami vytvoříte několik kreseb :o).