Červená se, line záře

12.05.2014 00:00

Dnes ráno jsme dojedly zbytky, naplnily kufr Fordky a vydaly se na zpáteční cestu. Děvčata se nechala obměkčit a nechala mě řídit ještě alespoň do městečka. Merikarvia má 3 200 obyvatel a knihovnu by jí mohlo závidět kdekteré naše městečko. Finské knihovnictví totiž patří ke světové špičce, a nejen proto, že je pro všechny zdarma a děti neplatí poplatky za upomínky.

V místním supermarketu jsem nakoupila suroviny na dnešní oběd a vyrazila s ostatními mušketýrkami do národního parku Puurijärvi-Isosuo. Krásnou procházku hatěmi okořenilo několik výstupů na pozorovací věže. Němely jsme sice dalekohled, ale ptáky bylo nejen vidět, ale zejména neustále slyšet.

Čuchonské tlačky naší Kačky - den pátý, třetí On The Road

Nejen pozorování ptáků, ale také opékání a grilování v přírodě patří k Kačkolibým činnostem čuchonského národa. Proto jsme u ohniště nemohly chybět ani my.
Už jsem si zvykla, že oběd bývá ve dvě až tři hodiny odpoledne. Ale na buřtíka, papriku, okurku, banán, jablko i vegetraiánskou grilovanou placku se vyplatilo počkat.

Bylo už skoro šest hodin podvečer, když řídící mušketýrka stočila volant z hlavní cesty. Nejdříve jsem si myslela, že se děvčatům udělalo po buřtíkách šoufl a vycítily, že v okolí je stereokadibudka.

Ze statku jsme se však vydaly k velkému jezeru.
Po chvíli si cosi šuškaly nad mapou a najednou se místo k Fordce vydaly na opačnou stranu do divokého pralesa.