Proč ženy čtou romány pro ženy

22.04.2019 09:29

Kathryn Taylor, Příběh srdce, MOBA, 2019, ***

Anotace:
Cara Connellyová se v létě vrací do hotelu rodičů v malém městečku v irském hrabství, aby pomohla s přípravami na svatbu svého bratra. Cestou ji však zastihne nečas a musí vyhledat přístřeší v domě osaměle žijícího muže. Mlčenlivý Liam vzbudí okamžitě její zájem. Co skrývá ten atraktivní, jizvami poznamenaný muž? Cara se snaží poznat Liama blíž mimo jiné i proto, že ji kontakt s ním odvádí od smutku nad ztrátou sestry, která zemřela před lety při požáru stodoly. Brzy už nedokážou Cara ani Liam své city zapřít, když vtom se Cara dozví, že právě Liam je podezřelý, že zavinil sestřinu smrt. Cařin svět je rázem vzhůru nohama.

 

Po chmurném Pražském jaru a ponurém Případu Kukockého to chtělo lehčí, jasnější text. Což takhle červenou knihovnu v pastelovém obalu?

Červená knihovna je český název pro druh pokleslé literatury určený především ženám a řazený do tzv. brakové literatury… Díla zařazovaná do žánru červené knihovny bývají sentimentální, podbízivé a až k slzám dojímající konvenční milostné příběhy, jejichž hlavním smyslem je šťastný konec… Jejím protipólem byla tzv. Modrá knihovna, ve které vycházely kovbojky a detektivky… Wikipedie

Ve své knize Ohromné maličkosti se brakové literatury zastává anglický spisovatel G. K. Chesterton: „Prostá potřeba nějakého ideálního světa, kde smyšlené osoby hrají svobodně svou úlohu, je nekonečně hlubší než všechna estetická pravidla a mnohem důležitější. Normální člověk bude vždycky sentimentální, neboť sentimentální je prostě ten, kdo má cit, ale nenamáhá se najít pro své cítění nový výraz.“

Pokud si dovolím o sobě tvrdit, že jsem normální, jsem také sentimentální a není se proto čemu divit, že tu a tam sáhnu po romantice. Zvlášť v době, kdy si připadám jako princezna zavřená ve vysoké věži, byť černokněžník po šesti týdnech věznění svolil vytáhnout kotník za hradní příkop alespoň od desíti do čtyř.

 

 

Dnes už edice Červená knihovna neexistuje. Velké Č se změnilo na malé a vznikl tak název žánru, který byl postupem času nahrazen novějším označením „román pro ženy“. Také obsah doznal od dob počátku minulého století změn. Stále je v hlavní roli láska, zpravidla nešťastná, potýkající se s vnitřními i vnějšími překážkami.  Stále je děj jednoduchý, předvídatelný a charaktery jednoznačné – dobrák je bílý a mrcha černá, málokdy něco mezi tím. A stále dobro vítězí nad zlem. V moderních dílech však přibývá linka napětí. Tu pouze detektivního, tam i trochu hororové hrůzy.

To je také případ Příběhu srdce. Dva hlavní milostné páry od první do poslední stránky překonávají nepřízeň osudu, tápají v omylech a domněnkách, vyrovnávají se s následky podvodu… Navíc se však nad nimi vznáší obvinění ze smrtelné nehody. I když všechny čtenářky samozřejmě vědí, že ON to nespáchal, skutečný viník se skrývá hodně dlouho.

Co se však za sto let vůbec nezměnilo, je nesmírná oblíbenost těchto knih. Dovolím si tvrdit, že na ženách čtoucích milostné romány „stojí“ nejedna veřejná knihovna.

Stýská-li se vám po pohádkách, či si jen chcete při čtení odpočinout od všedních starostí, vypnout mozek a zapojit emoce, je Příběh srdce ta správná kniha. Čtivá, nekomplikovaná, milá.

Mimochodem je zajímavé, že Cara má stejný kladný vztah k cukrářství jako Květa.

Více o fenoménu červená knihovna.

 

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová