Vyvážená dieta je sušenka v každé ruce
Michala Jendruchová, Tlustá tak akorát, Práh, 2019, ****
Anotace:
Humorný románový návod, jak se nezbláznit z nadváhy (a přijmout sama sebe).
Květa moc dobře ví, co je to nízké sebevědomí. Od malička se potýká s nadváhou, kluci ji vždy brali jen jako dobrou kamarádku a jakožto poslušná dcera místo vytoužené profese cukrářky skončí jako učitelka. Jediná babička jí rozumí. A tak když po její smrti nalezne odkaz v podobě ručně psané knihy jejich oblíbených sladkých receptů s výzvou, ať se hned pustí do pečení, poslechne a každý den přichystá jednu dobrotu. A začnou se dít divy.
Po šesti týdnech mezi čtyřmi stěnami, s výjimkou několika půldenních „výletů“ sanitkou, už to chtělo nějakou pohádku. Veselou, sladkou a samozřejmě s morálním poučením. Našla jsem ji.
Sice jsem nevyzkoušela všechny v úvodu vyjmenované diety, ale trápení jedné z hlavních hrdinek, třicetileté Květy, velmi dobře znám. Osud druhé, „paní podnikatelové“ Jiřiny, je mi sice vzdálený, ale o „zelených vdovách“ jsem už něco četla i viděla.
Michala Jendruchová se nedávno proslavila knihami o svém boji s anorexií. Proto je zajímavé, že se nyní pustila do cukrářského tématu. Možná je to svým způsobem terapie pro ty, které/ří dobrovolně hladoví nebo se naopak „nacpávají“.
Obě hrdinky se ze dne na den ocitly v mezní situaci. Opuštěné, osamocené, nešťastné… A jak už to v pohádkách bývá, zasáhne náhoda, smuténky se setkají a cesta ze slzavého údolí může začít.
Prvoplánové, předvídatelné? Možná, snad. Ale přece každá čtenářka (každý čtenář!), který knihou byť jen trochu prolistuje, s tím vším musí počítat. Mimochodem, skutečně je babiččina rada pouhé klišé?
„Oni vycítí, že jsi nejistá. Měj se ráda, dělej, co máš ráda, a miluj život. Když si budeš sama se sebou jistá a spokojená, budou ve tvé přítomnosti spokojeni i ostatní. Muž si tě bude vážit, když si sebe budeš vážit i ty sama. A tak si sebe važ, ale nevaž se, zahoď váhu a užívej si života.“ Str. 20
Příběh nenudí. Autorka ho postupně obohacuje o další a další osoby, které do něj přinášejí nové podněty, pocity i nečekaná pouta. Moc se mi líbily citáty uvozující jednotlivé kapitoly. Např. „Neodměňuj se jídlem. Nejsi pes!“ nebo „Žena je tak stará, jak vypadá před snídaní.“ nebo „Vyvážená dieta je sušenka v každé ruce.“ Pod dojmem toho posledního jsme jich hned plech upekla.
Můj digitálně dementní mozek jen trochu zalitoval, že v knize zmiňovaný blog je pouze fiktivní. Literární přesah do on-line „Babiččiny sladké terapie“ by se mi líbil.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.