Může romantika a true crime fungovat společně?

Catherine Cowles, Poslední střípek, Ikar, 2026, ****

Anotace
Ridley Sawyerová dobře ví, jaké je to přijít o kus sebe samé – kdysi totiž beze stopy zmizelo její dvojče. Teď cestuje po USA, ve svém podcastu zkoumá nevyřešené případy a snaží se dosáhnout spravedlnosti pro ostatní, když se jí to nepodařilo u sestry. Pak ji však jeden případ zavede do městečka, kde dělá šerifa Colter Brooks. A ten rozhodně nechce, aby mu tam nějaká podcasterka dělala problémy. Jenže kromě neshod se mezi nimi objevuje i nečekaná přitažlivost. A jakmile se ve vyšetřování objeví nové skutečnosti, začnou se společně přibližovat k pravdě. Ale každý jejich krok vpřed může být tím posledním…


Jsou knihy, které si člověk vybere kvůli autorovi, tématu nebo na základě doporučení. A pak jsou knihy, které skončí v rukou čtenáře úplnou náhodou. V mém případě za to tentokrát mohla obálka. Jakmile jsem na ní uviděla ikonickou dodávku Volkswagen, bylo rozhodnuto. Kdyby mi bylo o pár (desítek) let méně, nejspíš bych si podobný vůz pořídila, přestavěla ho na obytný a vyrazila do světa. Ale je mi, kolik je, a tak jsem se místo skutečné cesty vydala alespoň na tu literární.

Zároveň jsem chtěla zjistit, jak může fungovat spojení romantiky a true crime. Ukázalo, že právě vyváženost jednotlivých složek je jednou z největších předností tohoto příběhu. Romantická linka mezi podcasterkou Ridley a šerifem Colterem děj odlehčuje a dává čtenáři možnost na chvíli vydechnout od pochmurtné atmosféry vyšetřování. A ještě větší radost jsem měla z několika svérázných seniorských postav, jejichž humor a životní nadhled přinesli další vítané odlehčení. Upřímně, nebýt těchto pasáží, samotné téma únosů mladých dívek a jejich vražd by pro mě bylo až příliš deprimující.

Autorce se podařilo skvěle namíchat napětí, tragédie, romantiku, trošku humoru i obyčejné mezilidské vztahy. Samozřejmě jsem i já "dedukovala" kdo by mohl být pachatel. Tipla jsem si ale špatně, takže závěrečné odhalení pro mě bylo překvapením. Zároveň kniha připomíná, že zločin nikdy nezničí život jen samotné oběti – jeho následky zasáhnou rodinu, přátele i celou komunitu.

Jedinou výhradu mám k délce. Možná je to tím, že čtu uprostřed tropických dnů a neměla jsem trpělivost s delšími pasážemi, ale místy jsem měla pocit, že by textu prospělo odvážnější škrtání. Z mnoha besed se spisovateli však vím, že právě "škrtání" bývá pro ně jednou z nejtěžších disciplín.

Pokud hledáte napínavý příběh, který vedle kriminální zápletky nabídne i romantiku, sympatické postavy a několik úsměvných momentů, Poslední střípek stojí za přečtení.

A kdo ví – možná vás stejně jako mě nakonec okouzlí už samotná dodávka na obálce. Tak jako mě u Pojízdného krámku snů nebo Ještě to nebalím, vzkazuje babička. 


PS: Názor AI na obálku knihy: Tahle obálka funguje skvěle právě proto, že prodává sen o svobodě – otevřené dveře dodávky, hory, hvězdy a představa, že stačí nastartovat a vyrazit. Je docela paradoxní, že uvnitř knihy čtenáře čeká jeden z nejtemnějších příběhů o zločinech, zatímco obálka slibuje téměř bezstarostnou road movie. Možná právě ten kontrast je důvodem, proč si jí člověk v knihovně nebo knihkupectví okamžitě všimne.