Pohádka o (princezně) knihovnici Nině
Jenny Colganová, Pojízdný krámek snů, Argo 2017, *****
Jak by si mohla knihovnice nepřečíst knihu o knihovnici. Zvláště, když ta literární má podobný sen jako ta reálná.
Anotace:
Nina ze všeho nejvíc na světě miluje knihy a umí pro každého najít tu nejvhodnější. Jenže knihovna, kde pracuje, je zrušena a introvertní děvče se najednou ocitá tváří v tvář realitě. Jak to udělat, aby mohla dělat práci svých snů a našla při tom i sama sebe? Nina ze zaniklé knihovny zachrání spousty krásných knížek a rozhodne se, že si koupí starou dodávku a začne v ní provozovat knihkupectví. Jediná k mání je ale ve Skotsku, a tak se hrdinka vydá na dlouhou a nesnadnou cestu ke splnění svého snu - a jakmile na ni vykročí, začnou se dít věci…
S dcerou si “jednou” zařídíme Knihárnu. Já budu “ta přes knihy” a ona “ta přes vegetariánské a veganské pamlsky, férovou kávu, čokoládu i čaj”. Prostor bude v historickém objektu a zařízen ve stylu art deco. Chápu, od dodávky plné knih se naše představy hodně liší, ale snění neporučíš. Jen doufám, že k jeho splnění nebudeme muset přijít o práci.
Nina reprezentuje tradiční, dnes už doufám překonanou, představu o knihovnici: svobodná, stydlivá, ušlápnutá šedá myška, která žije jen knihami. Teprve ztráta zaměstnání ji popostrčí od polic plných knih v Birminghamu k … dodávce plné knih ve Skotsku. V kraji, kde lišky dávají dobrou noc, muži nosí na slavnosti sukni a příroda je mnohem, mnohem zelenější.
Kniha je zařazena do kategorie Román pro ženy a dívky. To však neznamená, že se jedná o prvoplánově sladkou romanci, u které odhalíte happyend po několika prvních stránkách. Autorka totiž kromě dodávky přidala k hlavním “hrdinům” i vlak, resp. strojvůdce. A tak čtenář/ka cestuje s Ninou mezi přelidněnou Anglií a rozlehlým Skotskem na stránkách knih, po hladkých kolejích i nebezpečných silnicích. Potkává lásku, dřinu, chudobu, přátelství, smutek i radost. Tak jako ve správné pohádce. Navíc se také dovíme něco z britského knihovnictví:
“Pamatuješ, jak to bylo super, když do knihovny chodily děti?”
“Vždyť jsi to nenáviděl!” rozčílila se Nina. “Opatlali ti všechny Franky Millery!”
“Jo. Nenáviděl jsem to,” řekl Griffin.
“To je pravda, fakt si je nenáviděl!”
“No, a proti tomuhle to byl ráj. Bylo to super. Lidi za námi chodili a vyprávěli nám o knížkách, nebo o tom, co mají rádi. Teď sem lidi chodí,protože jsou zoufalí. Jsou odstřižení do světa, protože nemají internet nebo už nemají příspěvky a nemůžou vyjít s penězi.A není nikdo,kdo by jim pomohl, protože se pořád snižují náklady a počty lidí. Byl jsem knihovník a teď jsem IT podpora poskytující zároveň psychologickou podporu, poradenství při závislostech a sociální pomoc. A navíc mi nonstop brečí na záchodě nějaký devatenáctiletý zaměstnanec, protože se necítí realizován.”
Knihu jsem si půjčila v knihovně.