Lze obdivovat antihrdinu?
03.07.2021 16:51
Hanni Münzer, Dokud žijí motýli
Ellis Petersová, Případy bratra Cadfaela
Hermann Hesse, Radosti zahradníka
Ondřej Herzán, Z Brna za sklenkou portského
Zuzana Koubková, Koniášův klíč, MOBA, 2021, *****
Knih, ve kterých "najdu kousek sebe", si velmi cením. Proto si nemohu na úvod odpustit krátký úryvek, kde Matěj Antonín Koniáš na sebe již na 29. stránce prozrazuje: Rád se pohybuji pěšky. Tedy má duše se ráda pohybuje pěšky. Mé klouby na to mají trochu jiný názor. Ale rozhodl jsem se nebrat ohled na potřeby svého těla. Ono mi to vrací a pro změnu nebere ohled na moji vůli. Vedeme tak spolu už po léta lítý boj.
(Nedopočítáte se kilometrů, které má duše prošla nejen na Caminu.)
Nikdy bych neřekla, že člověk proslulý pálením knih mi bude tak blízký. Ale jak už to tak bývá, ne vše, co nám v hodinách dějepisu vtloukali do hlav, bylo v souladu s historií. Vždyť i komunisté, kteří Koniášovu činnost zveličovali, aby poškodili římskokatolickou církev, dělali totéž. Služebně starší kolegyně - knihovnice si ještě dnes pamatují seznamy knih, které museli z knihoven vyřadit do stoupy.
Ano, jezuité skutečně v rámci pobělohorské rekatolizace bezostyšně vnikali do domů, kde s urputností detektivní kanceláře Ostrozrak hledali, nacházeli a zabavovali protestantskou literaturu, kterou poté při veřejných obřadech s poučnou písní na rtech pálili. Zkonfiskované spisy pak nahrazovali jinými, "nezávadnými" a Koniáš dokonce svými vlastními. Někdy dokonce prováděli jen "cenzorské" úpravy - začerňovali nevhodné pasáže, vytrhávali titulní listy - obsah knihy byl nezávadný, nakladatel či autor už nikoli.
Přesto si myslím, že autorčin záměr vylíčit nekompromisního cenzora Koniáše netradičně jako bodrého sympaťáka vyšel. Vyzáblého, nehezkého, různými chorobami prolezlého kazatele obdařila vpravdě holmesovským mozkem, který umí odhalit jak skrýše s bludařskými knihami, kramářskými sešitky či dobovou pornografií, tak zloděje prasat, vlkodlaka či vraha faráře. Nevyhýbá se ani tématu, které společnost trápí i dnes - zneužívání dětí.
Byť není doloženo, že si Koniáš kromě efektních emocionálních výkonů při svých kázáních dopřával potěšení i v oblasti intimní, Rozina Hrnečková, vdova po správci viničního lisu, je milou součástí příběhů.
Mnohá líčení vychází z historických dat, některé povídky obsahují v závěru dobovou či faktickou vysvětlivku, jindy se Zuzana Koubková nechává unášet svou vlastní bujnou fantazií. Ve všech případech se jedná o vtipné a velmi čtivé výlety do českého baroka.
Mimochodem, pro knihovnici je těžké nesympatizovat s hrdinou, když mu autorka vloží do úst tato slova: Neumím si představit krásnější místo, než je klementinská knihovna. Myslím že kdyby existovala nějaká soutěž o nejúžasnější knihovnu na světě, musí to právě ta naše u sv. Klementa vyhrát.
Přečteno díky nakladatelství MOBA, dopsáno díky úžasné lázeňské pohodě.
Anotace
První polovina 18. století. Doba skvostných uměleckých děl, ale také násilné rekatolizace, poroby a útlaku. Známá česká autora se s tímto fascinujícím obdobím vypořádala po svém. S humorem a nadsázkou líčí příhody jezuitského misionáře Antonína Koniáše, „lítého hubitele českých knih“ a náboženského fanatika. Byl ale páter Koniáš opravdu takový? V povídkách Zuzany Koubkové je to spíš pomýlený horlivec, který se díky své zvídavé povaze a chybějícímu pudu sebezáchovy občas připlete k rozmanitým dobrodružstvím, záhadám a zločinům. Střetne se tak s nekatolíky, ale i s upírem či bludičkou. Nepátrá jen po zakázaných knihách, ale také po tajemství chcíplého psa nebo ukradeného prasete. Pomocníky jsou mu jeho spolubratři z Tovaryšstva Ježíšova, nahluchlý artilerista, excentrická operní diva nebo profesionální lovec lidí…
Knih, ve kterých "najdu kousek sebe", si velmi cením. Proto si nemohu na úvod odpustit krátký úryvek, kde Matěj Antonín Koniáš na sebe již na 29. stránce prozrazuje: Rád se pohybuji pěšky. Tedy má duše se ráda pohybuje pěšky. Mé klouby na to mají trochu jiný názor. Ale rozhodl jsem se nebrat ohled na potřeby svého těla. Ono mi to vrací a pro změnu nebere ohled na moji vůli. Vedeme tak spolu už po léta lítý boj.
(Nedopočítáte se kilometrů, které má duše prošla nejen na Caminu.)
Nikdy bych neřekla, že člověk proslulý pálením knih mi bude tak blízký. Ale jak už to tak bývá, ne vše, co nám v hodinách dějepisu vtloukali do hlav, bylo v souladu s historií. Vždyť i komunisté, kteří Koniášovu činnost zveličovali, aby poškodili římskokatolickou církev, dělali totéž. Služebně starší kolegyně - knihovnice si ještě dnes pamatují seznamy knih, které museli z knihoven vyřadit do stoupy.
Ano, jezuité skutečně v rámci pobělohorské rekatolizace bezostyšně vnikali do domů, kde s urputností detektivní kanceláře Ostrozrak hledali, nacházeli a zabavovali protestantskou literaturu, kterou poté při veřejných obřadech s poučnou písní na rtech pálili. Zkonfiskované spisy pak nahrazovali jinými, "nezávadnými" a Koniáš dokonce svými vlastními. Někdy dokonce prováděli jen "cenzorské" úpravy - začerňovali nevhodné pasáže, vytrhávali titulní listy - obsah knihy byl nezávadný, nakladatel či autor už nikoli.
Přesto si myslím, že autorčin záměr vylíčit nekompromisního cenzora Koniáše netradičně jako bodrého sympaťáka vyšel. Vyzáblého, nehezkého, různými chorobami prolezlého kazatele obdařila vpravdě holmesovským mozkem, který umí odhalit jak skrýše s bludařskými knihami, kramářskými sešitky či dobovou pornografií, tak zloděje prasat, vlkodlaka či vraha faráře. Nevyhýbá se ani tématu, které společnost trápí i dnes - zneužívání dětí.
Byť není doloženo, že si Koniáš kromě efektních emocionálních výkonů při svých kázáních dopřával potěšení i v oblasti intimní, Rozina Hrnečková, vdova po správci viničního lisu, je milou součástí příběhů.
Mnohá líčení vychází z historických dat, některé povídky obsahují v závěru dobovou či faktickou vysvětlivku, jindy se Zuzana Koubková nechává unášet svou vlastní bujnou fantazií. Ve všech případech se jedná o vtipné a velmi čtivé výlety do českého baroka.
Mimochodem, pro knihovnici je těžké nesympatizovat s hrdinou, když mu autorka vloží do úst tato slova: Neumím si představit krásnější místo, než je klementinská knihovna. Myslím že kdyby existovala nějaká soutěž o nejúžasnější knihovnu na světě, musí to právě ta naše u sv. Klementa vyhrát.
Přečteno díky nakladatelství MOBA, dopsáno díky úžasné lázeňské pohodě.