„Bez rodiny se člověk v nekonečném vesmíru třese zimou.“ André Maurois

14.07.2022 16:37
Cedar Bowersová, Astra, Jota, 2022, ****

 

Oficiální anotace:

Román Astra je vynikajícím debutem, který odhaluje různé tváře jedné tajemné ženy, viděné očima deseti lidí, s nimiž se setkává v průběhu svého života.

 

Po dětství, stráveném s apatickým otcem, snílkem, ve venkovské komuně v odlehlé části Britské Kolumbie, odjíždí Astra Brineová do Calgary, kde musí bojovat o nalezení vlastní cesty. Její život se stává studií tenké linie mezi závislostí a láskou, potřebou a touhou. Její kroky se kříží s dalšími lidmi – jsou to setkání mnohdy krátká, nicméně vždy intenzivní – kteří ji chtějí střídavě spasit, ovládnout, změnit, vtělit se do její kůže nebo před ní uniknout. Je tu kamarádka z dětství, jíž nahání strach Astřino nepředvídatelné chování; cizinec, který ji zachrání před životem na ulici, jenže se musí potýkat s vlastními démony; matka, jež si Astru najme jako au-pair v době, kdy se jí hroutí manželství; muž, který se s ní po velmi krátké známosti ožení… Všechna tato setkání odhalují nepříjemné, avšak důležité pravdy o tom, kým jsme a po čem prahneme.

 

Zatímco sama Astra zůstává prchavou, přesto podmanivou osou, kolem níž se jednotlivé kapitoly točí, její příběh nám připomíná hluboký dopad, jaký může mít jedinec na lidi kolem sebe, a mocenské boje, jež se odehrávají ve všech našich vztazích, i těch nejintimnějších.

Tento skvostně vystavěný a odhalující román zkoumá, co jsme ochotni druhým dát a co si od nich bereme a jak dobře vůbec známe lidi, které nejvíc milujeme.

 

Pravidelní čtenáři mých „knižních dojmů“ už dávno zjistili, že mám ve čtení „velké dlouhé Áčko“. Holt, stane se, že se ani zapálená knihovnice a vášnivá čtenářka nedokáže začíst. Od letošního února mi sice rukama prošla spousta knih, ale přiznávám, že jsem je domů nosila jen jako „užitečnou zátěž“. Přečetla jsem pár stránek, prolistovala, odložila. Má „digitální demence“ více a více roztahovala svůj úsměv. A tak to šlo až do nedávna.

 

Chtěla jsem se „rozečíst“ lehkým prázdninovým románkem. Nepodařilo se. Když tu jsem na facebookovém profilu nakladatelství Jota zahlédla anotaci Astry. Neváhala jsem a požádala o recenzní výtisk. V naší knihovně ji totiž máme jen jako e-knihu a to není můj šálek kávy…

 

Vybrala jsem si dobře? Toť otázka! Letní pohodové čtení to není. Tak jako často nebývají snadné rodinné vztahy.

 

Astře zůstal jen otec, který ji ale od početí odmítal - to není spojler, to na čtenáře autorka vychrlí hned v prvních větách. Ani po smrti matky jí však nevěnoval žádnou péči. Vyrůstala sama mezi dospělými na farmě, připomínající hippie komunu. Už i naši odborníci z Národního institutu pro děti a rodinu zjistili, že absence citové vazby poznamená dítě na celý život. A co hůř, negativa se mohou přenést i na další generaci. Ať se snažíte sebevíce … O tom se můžete přesvědčit v psychologicky skvěle vykreslené předposlední kapitole, kterou vypráví Astřin syn Hugo.

 

Vždy mě zajímaly příběhy, kdy jeden a tentýž děj vyprávělo více osob ze svého pohledu. Cedar Bowersová sice nezůstává v jedné časové rovině, ale posouvá se, někdy i mílovými kroky, dopředu. Každý vypravěč, kamarádka z dětství, ženy z farmy, dobrodinec, kdoví odkud spadlý manžel a další, popisuje jinou Astřinu životní etapu. Od jejího dětství se tak dostaneme až k seniorskému věku.

 

Všechny kapitoly jsou zajímavé a překvapí vás něčím jiným. Získáme nový pohled na Astru, pozitivní či negativní, ale zjistíme také více o lidech v jejím okolí, kteří se v předchozím ději třeba jen mihli. Což klade na čtenáře další nárok – pamatovat si osoby děje. Pokud je vaše paměť horkem zmožená, či vám prázdninově dovádějící děti neustále narušují soustředění pozornosti, není nic jednoduššího, než zalistovat pár stránek zpět.

 

Jak to s Astrou a Hugem dopadne, to zjistíte až v poslední kapitole, kterou vypráví sama hrdinka. I když to není odpočinkové čtení, doporučuji knihu všem, kdo jen trochu přemýšlí o svých rodinných vztazích a chtěl by je upevnit.

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová