Úlet nebo odvaha? Útěk nebo návrat?

Aleš Palán, Jan Šibík, Raději zešílet v divočině, Setkání s šumavskými samotáři, Nakladatelství Prostor, 2018, *****
 

Pěti hvězdičkami dnes nehodnotím literární úroveň. U rozhovorů to jde dost těžko. Tentokrát jsou vyjádřením síly emocí. Pět je málo.
 

Novinář a spisovatel Aleš Palán chtěl napsat pouze rozhovor s jedním „samotářem“. Nakonec z jeho původního záměru sešlo a během dvou let vznikla kniha s příběhy šesti mužů a dvou žen, doplněná fotografiemi uznávaného fotoreportéra Jana Šibíka a snímky pořízené camerou obscurou (mé oblíbené pinhole) jedním ze zpovídaných.
 

Tato osmičlenná společnost novodobých poustevníků je velmi rozličná. Od drogových ztroskotanců s psychiatrickými diagnózami přes „nepřizpůsobivé“ a disidenty až po úspěšnou podnikatelku, která prodala svou prosperující firmu.
 

Dělala jsem s plným nasazením, roky jsem neznala dovolené, až později jsem mohla na pár dní odjet na Šumavu. A tam ze mě všechno napětí okamžitě spadlo. Když mi z Písku zavolali, že máme problém s hygienou, okamžitě se mi naježily chlupy na těle: Ne, tohle už nechci! Byla jsem unavená a vyčerpaná… Všichni mi to vymlouvali, ale já … odešla do předčasného důchodu. Ani ve městě jsem už nechtěla být… Str. 296
 

Někteří tvrdí, že v honbě za civilizačními výdobytky, polapeni do sociálních sítí, ztrácíme kontakt s přírodou, trpělivost, schopnost soustředit se, zůstat chvíli na jednom místě sami se sebou. Mají pravdu!
 

Prožitek přítomného okamžiku v přírodě je mi nadevšecko.
Jak se to naučit? Jak se vzdálit přáním, vzpomínkám, těkavým myšlenkám?
Člověk musí zapomenout. Nesnít o budoucnosti a nevzpomínat. Být v přítomném okamžiku bez vlastních myšlenek, pozorně se dívat, být pozorovatelem slov, grimas, dějů, souběhu dějů… Po obloze letí pták, zpoza rohu vyjede auto, střetnou se stíny, změní se barvy… Vidět to a nepřemýšlet nad jiným. Str. 33
 

Velmi mě zaujal zejména příběh dvojčat Františka a Ondřeje Klišíkových (a nejen proto, že jsou mí vrstevníci). Jejich osud mě opět utvrdil v tom, že nezáleží na výši IQ, ale na lásce a podpoře blízkých.
 

Žiješ samotářsky.
Dokážeš pojmout samotu bezrukého? Byl jsem ještě po úrazu ve špitále, když za mnou přišel kněz Václav z Vimperka. Přinesl mně knížku, Racka od Bacha. Já to četl a byl z toho totálně hotovej. Dodneška si z toho skovávám výpisky. Nejdůležitější sdělení je: Můžeš letět bez jednoho křídla. Díky Rackovi jsem se včas zbavil sebelítosti. Ty vole, na co si to hraješ? Jeď dál! A zase jsem byl drsňák. Str. 160 (Pozn. Adl: Od Richarda Davida Bacha doporučuji nejen knihu Jonathan Livingston Racek. Všechny jsou skvělé!)
 

Mystické zážitky i pragmatismus, víru i zatracení, souznění, ale i soupeření s přírodou, touhu po samotě, ale zároveň smutek z osamocení, to vše najdete v knize, která může říci i něco o vás samotných.