Tajemství odhalené na Sardinii

Barbora Majchráková, Cesta na Sardinii, Argo, 2026, *****


Anotace
Maminka, dcera a vnučka. Tři generace jedné rodiny. A cesta k moři, která na první pohled vypadá jako obyčejná dámská jízda. Jenom maminka ale ví, proč vybrala jako cíl právě Sardinii, a koho na ostrově bude hledat. Dcera si na pláži plánuje pořádně odpočinout. Nic víc. Nic míň. A vnučka? Ta se těší, až celá tahle příšerná rodinná dovolená konečně skončí. Pak je tu ještě Helena. Žena, o které se v rodině přes padesát let nemluvilo a která netouží po ničem jiném, než aby mohla vysvětlit, co se kdysi dávno opravdu stalo. Humorný román, který pohladí po duši a dodá odvahu jít si za svým.


Zpočátku vypadá příběh jako obyčejná dámská jízda k moři. Postupně se ale ukazuje, že cesta na Sardinii není jen dovolenou, ale také návratem do minulosti, hledáním pravdy a pokusem vyrovnat se s tím, co bylo dlouhá léta zamlčováno.

Velmi se mi líbilo členění kapitol podle jednotlivých postav. Každý z hrdinů a hrdinek vypráví část příběhu ze svého pohledu. Mám tento způsob vyprávění v literatuře ráda, protože stejně jako v životě i tady platí, že jednu situaci může každý člověk vnímat úplně jinak. Díky tomu čtenář/ka lépe chápe nejen samotné události, ale i pohnutky a pocity jednotlivých postav.

Autorce se navíc podařilo velmi věrohodně zachytit tři generace žen. Babička, dcera i vnučka mají různý pohled na svět, jiné starosti i sny, a přesto mezi nimi existuje "něco", co je silnější než všechny konflikty a nedorozumění. Myslím, že mnoho čtenářek se v některé z nich snadno pozná – bez ohledu na věk.

Ovšem skvělá je také retrospektivní linka spojená s tajemnou Helenou. Její příběh je bolestný, ale velmi poutavý a postupné odhalování minulosti udržuje napětí až do konce. Právě tato část dodává jinak odlehčenému a místy humornému románu větší hloubku.

A pak je tu cesta Itálií a Sardinie. Itálie zde není jen kulisou příběhu, ale téměř další postavou románu. Popisy míst, atmosféry i místního života ve mně vyvolaly chuť okamžitě sbalit kufr a odjet. Kniha tak může posloužit i jako inspirace nebo malý itinerář pro vlastní cestu.

Při čtení jsem si několikrát vzpomněla na Babky na divoko od Mileny Holcové, kterou také doporučuji. Obě knihy spojuje humor, ženské hrdinky, generační střety i laskavý pohled na život. Cesta na Sardinii je milý, čtivý a hřejivý román, který pohladí po duši, ale zároveň připomene, že některé staré rány se mohou zahojit teprve tehdy, když o nich konečně začneme mluvit.