Slzavé století?

20.01.2023 18:46
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ivana Fajnorová, Emilka, Jota, 2022, ***

 

Anotace
Emilka přišla na svět za první republiky na dědině nedaleko Brna a odešla z něho, když se její země stala znovu svobodnou. Tento kraj nikdy neopustila a svůj život prožila ve 20. století plném událostí, jejichž důsledky ovlivnit neuměla. Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit.
Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.

Impulsem, proč číst tuto knihu, byla pro mě tentokrát obálka. Tyrkysová barva patří mezi mé oblíbené a starý porcelán ve mně probouzí příjemné nostalgické pocity. Zaujala mě také anotace.

Více než polovina příběhu, vyprávěná očima dítěte, popisuje Emilčino nelehké dětství. Právě tato část románu je podle mého mínění nejlepší. Jak ale Emilka stárne, přibývá v příběhu čím dál tím více lidí a děj se přes ně žene jakoby po povrchu. Navíc se na čtenáře hrne jedno neštěstí za druhým, smrt střídá utrpení.

Autorka v předmluvě uvádí, že příběh je velmi volně inspirován životem její babičky, ale mnohé postavy jsou výsledkem její fantazie. Předpokládám proto, že skutečná Emilka ve svém životě Smrtku tolikrát nepotkala. Proto nerozumím tomu, proč tu s kosou ve své knize tolik zaměstnala. Navíc zcela nepochopitelně na koncích několika kapitol sama sebe spoilerovala stylem: "Je ti dobře? Neboj, bude hůř."

Prvotina Ivany Fajnorové naznačuje, že spisovatelka má potenciál k vyprávění silných lidských příběhů. Pokud ubere na tragičnosti a svou další knihu méně zalidní, má u mě druhou šanci.

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová