S Kopřivami na cestách
Jiří Březina, V kopřivách, Motto, 2025, ****
Anotace
Jana tuší, že muž, se kterým čeká dítě, něco skrývá. Musí odhalit pravdu. Radka zjišťuje, že její syn provedl něco, co nejde vzít zpět. Musí ho ochránit před následky. A v kopřivách leží dívčí tělo. Na maloměstě, kde si lidé vidí až do kuchyně, ale přitom před sebou mají tajnosti, se rozjíždí vyšetřování, které odhalí roky zamlčovaná fakta. Minulost se dere na povrch a s ní i otázky, které bolí: Jak dobře známe své nejbližší? A kam až jsme nakonec schopní zajít, abychom je ochránili?
Dostat na Moravu autory z jižních Čech chce silnou vůli, asertivitu, andělskou trpělivost, či kapku onoho pověstného pokakaného štěstíčka. To poslední si na mne kupodivu sedlo ve chvíli, kdy se mi ozval Jiří Březina, že s Janem Štifterem plánují "moravskou jízdu", a že by se zastavili i u nás. Dva v jednom! No nekupte to! :o)
Od prvně jmenovaného jsem četla pouze Labuť a lovec, která se mi líbila, ale není to detektivka, za kterou tento autor nasbíral už tři ocenění. Všude vychvalovali jeho novinku V kopřivách, tak jsem si ji vypůjčila.
Očekávala jsem zločin, vyšetřování, logické dedukce a postupné odkrývání pravdy. Avšak v žahavém plevelu jsem mnoho z toho nenašla. Ne že by to bylo zklamání, ale bylo to jiné – a s tím jsem se musela během čtení vyrovnat.
Už po několika kapitolách bylo zřejmé, že nejde o klasickou detektivku v pravém slova smyslu. Ano, zločin tu je, napětí také, ale těžiště příběhu leží jinde. Spíše než pátrání po pachateli je v popředí psychologie postav, jejich vnitřní motivace, traumata a nenápadné posuny, které vedly k tragédii. Pachatele vnímavý čtenář odhalí poměrně brzy, a pokud by někdo čekal rafinovanou zápletku a překvapivé rozuzlení, mohl by být zklamán. Jenže mám pocit, že právě o to autorovi v této pro něj netypické knize vůbec nešlo.
Postavy jsou uvěřitelně lidské. Čtenář má možnost přemýšlet, kde končí jejich vlastní názor a důvěra a kde začíná souhra okolností a jejich tlak. Právě tato pomalá, nenápadná práce s psychologií mi nakonec připadala silnější než samotná kriminální linka.
Velkým testem kvality knihy pro mě byla mnohahodinová cesta autobusem do Budapešti a zpět. Příběh mi tuto cestu zpříjemnil natolik, že jsem si dlouhé hodiny ani neuvědomovala. I když kniha nenaplnila mé původní detektivní očekávání, nabídla mi něco jiného – a v konečném důsledku hodnotného. Jiří Březina zde ukázal, že se nebojí vystoupit ze své zavedené polohy, a já jsem ráda, že jsem po této knize sáhla.
PS: Březinovu detektivku si určitě stihnu do jeho příjezdu přečíst. :o)
PPS: Na Štiftera taky dojde, ale tady mám náskok s pěti knihami. :o)