Přečtěte si ji včas!
Jiřina Šiklová, Deník staré paní, nakladatelství Kalich, 2003, *****
Anotace:
Oblíbená česká socioložka a publicistka napsala kdysi tento „deník“ jako praktickou pomůcku pro ty, kdo se ocitají na prahu stáří, i pro ty, kteří s nimi toto období prožívají. Pro knižní vydání v Kalichu jej však podstatně přepracovala a doplnila. Do krátkých deníkových zápisků „staré paní“ vtělila své bohaté zkušenosti a znalosti problémů, které toto období života nese s sebou, a v meditacích „hlavní osoby“ nabídla i jejich možná pozitivní řešení. Knížka bude nepochybně povzbuzením a pomocí všem „postiženým“ jednotlivcům i rodinám.
Vyšlo také jako audiokniha v Tympanum, můžete si vypůjčit v naší knihovně.
Stará paní si na začátku roku začala psát svůj deník, nebo přesněji, občasník. Jako hlavní a jediná postava tohoto vyprávění se představuje posluchačům sama, coby pětasedmdesátiletá důchodkyně, která vychovala tři děti a nyní se těší i netěší ze svých vnoučat a pravnoučat. Po smrti manžela žije v bytě se svojí rozvedenou dcerou. Její syn, také rozvedený, si k její nelibosti našel jinou partnerku a ona se s tím nemůže nějak smířit. "Dříve, když se lidé brali, tak spolu zůstali navěky, ale dnes, ... dnes se při prvním problému lidé hned rozvádějí, komentuje jejich vztahy."
Navíc i vnoučata jak odrostla, tak o babičku ztratila zájem a chodí se s ní pozdravit jen z povinnosti, říká smutně. "Z vnuka Marka mi zbyly akorát pohledy", komentuje jeho cestování po světě. Naštěstí má ještě pravnučku Terezku, která na vzdor ještě nemá věk a naproti přes chodbu bydlí sousedka Libuška, se kterou často diskutují, i když se s ní taky občas nepohodne. Stará paní je tak trochu generál, do všeho mluví a nikdy se neomlouvá za své činy a proslovy. Vše se trochu změní k lepšímu, když si prostřednictvím svého deníku uvědomí, že by děti od ní chtěly slyšet více uznání.
Deník staré paní jsem objevila půl roku po smrti mé babičky, se kterou jsem strávila čtyři roky na „babičkovské dovolené“ (péče o osobu blízkou). Jak jsem litovala, že se mi tato kniha dostala do rukou pozdě! Pozdě na to, abych to, co jsem z popisovaného pochopila, mohla využít pro náš vztah. Vztah, který postupem její nemoci, a zejména zvyšující se nemohoucnosti, byl čím dál tím komplikovanější.
Stáří může být složité. Zejména, když je spojeno s nemocí omezující pohyb a tím ubývajícími sociálními kontakty. Ty jsou pro psychiku každého člověka – nejen starého – velmi důležité. A pokud je ztrácíme, trpíme.
Se stářím, ať už našich blízkých či vlastním, se setkáme všichni. Přečtěte si tuto knihu včas!
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.