Pošli to dál

20.06.2019 20:53

Vítězslav Jareš, Zavěšená pizza, MOBA, 2019, ****
 

Anotace:
Představte si, že dostanete darem zavěšenou pizzu. Zjistíte, že na vás někdo myslí, ačkoli vůbec netušíte, kdo ji mohl objednat. Co všechno se díky takové pizze může stát?

Osud si najde každého, pak už jen stačí postavit se mu tváří v tvář. Dočká se i Cimbi, teoretický sukničkář s postavou a povahou, po kterých ženy zrovna netouží, nedopatřením promiskuitní Markéta, moderátor v rádiu a amatérský muzikant Petr. A také bezdomovec Toporný, Filipa a její rodina, dokonce i její spolužáci Vikul a František. Ty všechny a mnohé další spojí „zavěšená pizza“, důkaz, že v lidech zůstává stále něco dobrého a chtějí si dělat radost. Ostatně… nikdo by v životě neměl zůstat na všechno sám a na každého se alespoň jednou usměje štěstí.

 

Kdysi médii proletěla informace, že v jedné restauraci mohl host „zavěsit“ porci jídla pro bezdomovce. Netuším, jak tento projekt dopadl, ale vzpomínka na onu zprávu mě přiměla zajímat se o Zavěšenou pizzu čerstvého padesátníka, spisovatele a scénáristy Vítězslava Jareše.

Poslední věta anotace dává tušit, že většina hrdinů svůj příslovečný, a na graficky povedeném obalu knihy zobrazený, čtyřlístek najde. Než však „projdou celou louku“, pocítí bolest nejen v kolenou, ale také na srdci či na duši. Co je ale důležité, neměla jsem pocit, že čtu „červenou knihovnu“.

Autorovi se díky originálnímu nápadu podařilo spojit do jedné knihy osudy lidí všech generací. Problémy totiž nerozlišují věk a „spravedlivě“ trápí všechny bez ohledu na století, v němž jsme se narodili.

Je pravda, že jsem musela chvílemi číst velmi pozorně, abych se stále orientovala v osobách. Už, už jsem se chystala vzít do rukou tužku a papír v úmyslu napsat si „kdo, s kým, o čem, pro koho“, jak jsem to před dávnou dobou dělala u Dumasovek. Ale ustála jsem to s pouhou pracovní (neboli krátkodobou) pamětí.

Co mi na textu vadilo až do konce, byly „veršovánky“ v úvodu každé kapitoly. Ty mi prostě nešly do očí, natož do hlavy.

Samostatné příběhy, které se tu zřetelněji tam jen letmo střetnou, jsou zcela obyčejné, lidské, nevyumělkované, prosté, uvěřitelné. Zasmějete se, ukápne vám slza, zjihnete, rozzlobíte… Díky barvitému jazyku totiž emoce, které prožívají hrdinové, lehce přejdou i na čtenáře.

Každou knihu, u které se zasmějete nahlas, stojí za to přečíst. I kdybyste v textu narazili na více chyb než „vysely“ – ve smyslu viset, nikoli vysít J.

Děkuji Nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

 

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová