Nic není takové, jak se na první pohled zdá
Veronika Doskočilová, Přítel z domova, Lirego, 2020, ****
Anotace
V malém americkém městečku Riverton ve státě Wyoming se koncem devadesátých let minulého století začíná odvíjet neobyčejný příběh. Jeho hlavními hrdiny jsou dva svérázní, naprosto odlišní staříci George a Paul, kteří se na konci své životní pouti potkali a zvláštním způsobem spřátelili v místním domově seniorů. Stále otrávený, pesimistický George vnímá pobyt v domově jako své největší zklamání a prohru. V době, kdy už od života opravdu nic nečeká, nemůže pochopit věčně dobře naladěného Paula, jehož osud, spojený i s předválečným Československem, byl až dosud pro všechny v domově velkou neznámou. Šokující a zároveň dojemné poznávání Paulovy minulosti zcela nečekaně mění poslední etapu Georgeova života… Poutavé vyprávění o stáří, smrti, lásce, přátelství, snech a očekávání.
Úryvek
„…Obzvláště ve chvílích, kdy bude přece jenom Tvá mysl klesat, pamatuj na to, že jsme na tento svět nepřišli, abychom se trápili. Každá událost, i ta nejvíc nepříjemná, má svůj důvod. A víš, co je tím důvodem? Prostá věc! Má nám ukázat, že tu pro nás cesta je. Ta cesta vede do krajin, ve kterých nám bude krásně. Smutné události se v našich životech dějí proto, abychom rostli, hledali a nakonec našli ty veselé a naplňující, které zaženou ty chmurné. Jedině tak můžeme vyrůst. A proto Ti radím, neotáčej se a kráčej dál. Věř, že se jednou otočíš, a tak jednej tak, aby to otočení za to stálo. Netrap se, raduj se z maličkostí a buď šťastný, a to v každé chvíli Tvého života.
Největší chybou, kterou na sobě pácháme, je, že neustále odkládáme žití. Tak žij, i když jsi smutný, zrazený, nemocný, a to, ať jsi kdekoliv. Měj vždy na paměti, že jsi dostal dar. Je to dar života, a tak jím nemrhej a žij ho, ba ještě lépe, prožij ho!“
„Pátrání po minulosti někoho blízkého podněcuje úvahy o vlastním životě. Napsala jsem knihu o životě tady a teď, tedy o době, kdy příběh, na který budeme ve stáří vzpomínat, teprve vytváříme,“ tvrdí autorka ve svém krátkém životopise na stránkách nakladatele. Krátkém proto, že má teprve dvaatřicet let a Přítel z domova je její literární debut. Obě tato fakta mě překvapila.
Jak může tak mladý člověk napsat příběh, velmi dobrý příběh, o lidech, kteří už doputovali na sklonek svého života? Ano, pracovala (pracuje?) jako dobrovolnice v domově pro seniory, kde určitě získala nějaké zkušenosti, vyslechla příběhy. Přesto klobouk dolů.
Kniha obsahuje mnoho mouder, ale nemoralizuje a celou škálu citů, ale není sentimentální. Navíc Doskočilové práce s českým jazykem je také velmi dobrá. Vždyť „jejími ústy“ promlouvá desetiletý chlapec, zamilovaný mladík, zralý muž i stařec. Optimista i škarohlíd. Člověk, který „ústav“ vnímá jako nedobrovolné vězení, kam ho odložila rodina, ale i ten, pro koho je to skutečný domov a jako „poslední štaci“ si ho zvolil dobrovolně.
Příběh má tajemnou zápletku, gradující děj a čte se lehce, i když popisuje těžké životní situace. A na otázky, zda je správné ve jménu dobra páchat zlo, či kdy – a zda vůbec – odpustit, si každý musí odpovědět sám.
Byť jsou hlavními hrdiny senioři, přála bych si, aby kniha našla své čtenáře napříč generacemi. Už proto, že slova v úryvku nám na konečné už nebudou moc platná.