Nerecenze aneb Zdánlivě nesouvisející citace
Patrick Leigh Fermor, Čas darů, Argo, 2018, *****
Anotace
Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Prošel Nizozemskem do střední Evropy, Německem, proti proudu Rýna a dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje až do Maďarska. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít „jako tulák, poutník nebo kočovný učenec“ a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách, náhodné seznámení v Bavorsku mu však umožnilo prostřídat tento drsný život bezstarostnou zahálkou v komfortním prostředí středoevropských zámků. V Času darů Fermor prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání – bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa a líčí dějiny a kulturu střední Evropy. Čas darů si všímá stodol i horských vrcholků, zámečků i chalup, zahrnuje zastávky v Mnichově, Vídni i nezbytnou zajížďku do Prahy, přináší fascinující portréty národů i míst a patří ke skvostům novodobé anglické prózy.
Ani tato „putovní“ kniha mě nezklamala. Naopak. Je vynikající. Recenzi a ukázku si můžete přečíst jinde. Já bych se chtěla s vámi podělit o jeden úryvek:
Str. 182
V Mitterarnsdorfu jsem přenocoval pod pohostinnou střechou … vdovy … a zapovídal jsem se do pozdních nočních hodin.
Mohlo jí být zhruba mezi šedesáti a sedmdesáti,… Je ráda, že si může s někým popovídat, řekla mi. Obvykle jí po večerech dělal jedinou společnost papoušek Toni,…
Když se rozpomínala na směšné a absurdní zážitky, prožívala je znovu – nejdřív marně přemáhala zahihňání, pak se roztřásla smíchy, a nakonec se v záchvatu nevázaného veselí předklonila se slzami stékajícími po tvářích, aby se mohla plácnout rukama do kolen.
Tento týden se opět koná celosvětová kampaň Týden mozku. Trenéři paměti České společnosti pro trénování paměti a mozkový joggin z celé republiky v tuto dobu pořádají spoustu přednášek zdarma.
Pokud nemůžete ani jednu navštívit (ležíte doma s chřipkou, spalničkami či zlomenou nohou, nemáte čas(?), bojíte se, že budete zkoušeni (nebudete!), jste na horách, čtete tento článek v září…) vězte, že „trénink paměti“ je také „interpersonální komunikace“.
Nezůstávejte sami doma! Nenechávejte své (pra)rodiče dlouho samotné! Neodkládejte své děti před televizní obrazovku, počítačový monitor či displej mobilního telefonu. Setkávejte se, vyprávějte si, prohlížejte si fotografie, videa, diáky, předčítejte si a komentujte čtené, hrajte hry, choďte společně na procházky, výlety… Pečujte o svou společnou rodinnou paměť.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.