Nejhorší je, když si nikdo nevšimne

21.03.2014 00:00
Před jednou akcí v knihovně jsem pustila do sálu píseň Tažní koně od Poutníků. Na samotném začátku semináře jsem se přítomných zeptala, co slyšeli. Většina ani nespotřehla, že něco hrálo. Několik "něco zaslechlo", ale nedokázali říci, co. Provozní slepota - těmito slovy obhajujeme to, když nevnímáme své okolí. Pokud se jedná o kolem se linoucí hudbu, počet oken domu, nebo ne/rozkvetlý strom, je to alarmující, ale ne tragické. Smutnější je, přestaneme-li vnímat lidi...
 

Mezi knihami pro Noc literatury je také Starý král ve vyhnanství Arno Geigera. Autor v ní líčí boj svého otce - a nakonec celé rodiny - s Alzheimerovou chorobou. 

 

"...Bál se, že umře, ale nikomu ho nebylo líto, všichni jsme si mysleli, že mu to patří. Nikdo si nevšiml, že pozvolna ztrácí schopnost vykonávat obyčejné, praktické činnosti. Nemoc nad ním postupně roztahovala síť, obezřetně, nenápadně. Otec byl lapen, aniž jsme si toho všimli..."

 

Jedním z příznaků ACH je ztráta slov, slovní zásoby:

"Svět beze slov je svět plný ran, říká Arno Geiger. Chybějící slovo je jako díra v předivu světa, ohyb do prázdna. Nemít slova také znamená mít strach, že se slova nemusí vrátit, strach z neznáma, zlost, ponížení. Arno Geiger hledá slova, která unikají jeho otci, neboť ten, kdo ztrácí slova, přivolává smrt."

 

O smrti se hovoří na mnoha místech příběhu:

"Kdyby lidé byli nesmrtelní, přemýšleli by méně. A pokud by lidé přemýšeli méně, byl by život méně hezký. Bez absurdity života a existence smrti by nebyly napsány Kouzelná flétna a Romeo a Julie. Proč by je měl někdo psát?"

 

Proto trénujte svou všímavost k lidem i okolí, koncentraci, soustředění. Třeba na sobotní procházce, protože mozek chce, abyste se hýbali :).

 

Dále

 

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová