Naživo lepší než tiskem

Michal Viewegh, Laškování a skalpování, Ikar, 2025, ** a půl

Anotace
Televizní moderátorka Alice a její manžel Čestmír a nakladatelský redaktor Luboš s manželkou Helenou jsou spolužáci ze základní školy a znají se bezmála čtyřicet let. Když se společně vydají na víkendový pobyt do vinařských sklípků na jižní Moravu, ani jednoho z nich by nenapadlo, jaká katastrofa tenhle výlet bude. Luboš se před odjezdem dozvěděl u lékaře zdrcující diagnózu, nad politickou kariérou Čestmíra se stahují mraky kvůli korupční aféře, a to je jen pověstná špička ledovce. Čtyřicet let přátelství je totiž také čtyřicet let tajností a přetvářky...


Nadšená z nečekaně příjemné a zábavné besedy s Michalem Vieweghem jsem se rozhodla, že si po letech opět přečtu jeho knihu. Rané romány se mi velmi líbily a na jejich filmová zpracování se pokaždé ráda podívám. Naposled jsem četla Andělé všedního dne a kniha se mi v tomto případě líbila mnohem více než film Alice Nelis. Ovšem knihám "po aortě" jsem nepřišla na chuť. 

U Laškování a skalpování se nemohu zbavit dojmu, že "všechno už tu bylo". Arogantní politik Čestmír a smrtelně nemocný kamarád Luboš vs. arogantní soudce Cyril a jeho smrtelně nemocný bratr Bruno z Románu pro muže. Jen Vysoké Tatry nahradily moravské vinařské sklípky a prostitutku litry vína různých proveniencí.

Příběh je sice napsaný čtivě, zejména je bohatý na dialogy, ale v podstatě pojednává jen o nadutosti, korupci, alkoholu, neprofesionalitě, nevěře, pocitu méněcennosti, osobních krizích a mlčení ve chvílích, kdy by měl být člověk sdílný. Osudy mužů jsou očekávatelné, trochu překvapí ženy. Ale nic, co by mi konvenovalo. Nic, co by mě obohatilo.