Milá Sally …

A. J. Pearceová, Milá Paní Birdová, Nakladatelství Ikar, 2018, ***

Anotace:
Londýn, rok 1940. Emmyným velkým snem je stát se válečnou dopisovatelkou, takže když spatří v novinách vysněný inzerát, neváhá a okamžitě se o práci přihlásí. Kvůli drobnému nedorozumění však místo ve válečné zóně skončí jako sekretářka Henriety Birdové. Ředitelky časopisu Přítel každé ženy, kam čtenářky pravidelně posílají hromady dopisů. Instrukce paní Birdové jsou jasné: dopisy, které obsahují jakékoli negativní zprávy, putují rovnou do koše. Emmy ale nemá to srdce, aby dopisy čtenářek jen tak vyhazovala. A zatímco se pročítá vyprávěním žen, které mají problémy s manželem nebo nemohou nechat evakuovat své děti, rozhodne se, že na jejich dopisy začne odepisovat místo paní Birdové.
 

A teď trochu retra. Zajímalo by mě, kolik z vás, kdo čtou tyto řádky, pamatuje slavnou rubriku časopisu Mladý svět Dopis pro Sally. Pod touto přezdívkou odpovídala na dopisy v letech 1969 – 1991 publicistka a psychoterapeutka Jiřina Hanušová. Po roce 1989 byla zakládající členkou občanského sdružení AIDS pomoc, od roku 1993 vyla v Českém rozhlase vedoucí vzdělávací publicistiky a v roce 1998 stála u zrodu projektu Pomozte dětem, který provozuje Česká televize. (Zdroj)
 

Tolik ke vzpomínce, kterou ve mně tato kniha vyvolala.
 

Paní Birdová vůbec není milá. To vyplývá už z anotace. Zato Emmy je plná laskavosti a empatií. Jenže to někdy ke správným činům nestačí. Nejen v literatuře, ale i v reálném životě se stává, že dobrý úmysl vyústí v neblahé následky.
 

Příběh je čtivý a vtipný, i když chvílemi inklinuje k červené knihovně. Jeho „nadhodnota“ spočívá v líčení osudů obyvatel Londýna, zejména žen, v době nepřetržitých náletů Hitlerových bombardérů. Při čtení, ať už přímého děje, nebo dopisů čtenářek časopisu Přítel každé ženy, se nám odkrývá obyčejný život rodin bez mužů, kteří byli odveleni, ve městě, které den za dnem ztrácí svou tvář a stává se stejně nebezpečným jako válečná fronta.
 

Pokud vás zajímá literatura o životě ve válečné Anglii, doporučuji vám knihu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, kterou jsem před lety ocenila pěti hvězdičkami a okomentovala takto: Nádherný příběh o tom, kolik podob může mít válka, lidské neštěstí, láska, přátelství, tužby. A zejména o tom, jak si kdysi lidé dokázali povídat o literatuře, o knihách a jejích hrdinech. Byť je k sobě svedla náhoda, ba dokonce nutnost přežít a před tím vůbec nečetli. Škoda, že autorka již zemřela.

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.