Mám se také bát smrtící vichřice?
Scarlett Wilková, Říkali jí Kri-kri, Motto, 2025, ***
Anotace
Příběh ženy, která dokázala ovládnout bouři, ale ne vlastní osud. Na sluncem zalitém řeckém ostrově vyrůstá Kri-kri, dívka divoká jako horská koza. Její svět plný svobody a vůně moře náhle zničí druhá světová válka. Z dětství zůstane jen popel, rozmetaný dívčiným nečekaným mateřstvím. Ženy jejího rodu měly vždy jen jednu dceru, ale Kri-kri v šestnácti letech přivede na svět trojčata. Osud její i jejích dětí se proplétá s historií ostrova, který i po válce bojuje o přežití tváří v tvář nové invazi – davům turistů.
Autorka je skvělá vypravěčka a já se opět těšila na silný příběh z krajiny, kterou jsem zatím navštívila jen velmi krátce, ale kam bych se ráda podívala (přec!) na delší dobu. Z počátku jsem byla nadšená. Prostředí řeckého ostrova je vykresleno velmi sugestivně – čtenář téměř cítí sůl ve vzduchu, slyší vítr a vidí kontrast mezi svobodou dětství a neúprosnými zásahy historie. Právě v úvodu knihy autorka ukazuje svůj vypravěčský talent naplno: atmosféra je podmanivá a slibuje hluboký, vrstevnatý příběh o osudu, rodině i ženské síle.
Ovšem jak příběh postupoval, entuziasmus mě čím dál tím více opouštěl. Myslela jsem si, že začátek připomínající Sofiinu volbu, bude předzvěstí hluboce procítěného a dějově pestrého popisu života silné ženy. Jenže Kri-kri šla životem čím dál tím frustrovanější. Chápu, že overturismus v Řecku nabývá na síle a na mnohých místech snad už ani turisté nemohou být spokojeni v přeplněných destinacích. Ale vzhledem k tomu, že i já jsem Řecko navštívila na palubě velké výletní lodi, měla jsem při čtení neodbytný pocit zahanbení. Ten se objevil vždy, když se v knize zvedl smrtící vítr...
Velkou slabinou románu jsou, dle mého, vedlejší postavy, které zůstávají jen náčrtky bez větší hloubky. Jejich osudy, ač často dramatické, nemají dostatečný prostor, aby čtenáře skutečně zasáhly. Podobně problematické může být i zacházení s některými mužskými postavami, jejichž příběhové linie působí zkratkovitě a místy účelově.
Celkově jde o čtivý román s výrazným tématem, který však nenaplňuje plně svůj potenciál. Silný začátek a zajímavé prostředí slibují víc, než kolik kniha ve výsledku nabídne. Přesto stojí za přečtení – už jen pro jedinečnou náladu řeckého ostrova a zamyšlení nad tím, jak křehká může být hranice mezi přáním, sny a osudem.