Mám rád vůni tvý kůže

Sarah Winmanová, Slunečnice, GRADA Publishing, a.s., pod značkou COSMOPOLIS, 2018, *****

Nemohu si pomoci, ale od určité stránky této úžasné knihy mi v hlavě stále zněla písnička Pavla Vítka Mám rád vůni tvý kůže. Muže, kterému ležely fanynky u nohou a on vlastně zpíval muži. 

Nemohu si pomoci, ale odmítám zařazení této knihy mezi “romány pro ženy”. Měli by ji číst i muži!

Z anotace:
Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí.

A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční.

A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic.

Po Slunečnicích jsem sáhla proto, že se mi velice líbila Winmanové kniha Rok zázraků. Román začíná v roce 1950, kdy se setkáváme s matkou jednoho z hrdinů. I když se v zápětí ocitneme v roce 1996, kdy už nežije, je první kapitola, ona a van Goghův obraz Slunečnice, zásadní a pro další děj určující.

Jako první vypráví autorka příběh Ellise, šestačtyřicetiletého muže, který spíše přežívá, než žije. Muže, který ztratil vše, co miloval, a ani po letech se s tím nedokáže vyrovnat.

“Když sahal po dalším papíru, představil si místo toho ruku své ženy. Zavřel oči. Ucítil její dlaň ve své a její hebké rty, které mu zanechávaly na paži mihotavé stopy.
V poslední době jsi hrozně odtažitý, řekla

Jsem idiot.

To jsi, přitakala a zasmála se. Co tě trápí?

Nemůžu se hnout z místa.

Pořád? opáčila. Všechny ty věci, které ses chystal udělat, řekla.

Stýská se mi po tobě.

Ale no tak, dodala. Pořád je můžeš udělat. Tady nejde o mě. To přece víš, Ellisi, ne? Elle? Kam ses ztratil?

Jsem tady, řekl.

Pořád se vytrácíš. V poslední době je to vážně otravné.

Promiň.

Říkala jsem, že tady nejde o mě.

Já vím.

Běž ho najít, řekla.

Annie?

Držel oči zavřené ještě dlouho potom, co zmizela.

str. 39

V další kapitole se s druhým hrdinou románu ocitáme nejdříve v roce 1989. Život tří přátel nyní vidíme z pohledu Michaela, který z neutěšené současnosti utíká ve vzpomínkách do svého mládí za Ellisem a Annie.

Co v knize najdete?

Lásku ve všech podobách, radost, smutek, odcizení, touhu, poezii i drsnou realitu. Ale především naději. Naději, která dává všem svá trápení překonat a jít dál.

"Ó kapitáne, kapitáne! zlá plavba skončila, / Loď překonala všechny strasti, cenu nám dobyla." (Walt Whitman)

A také velká písmena, která jsou balzámem pro oči!

PS: Rezerovala jsem si v knihovně knihu Když byl bůh králík. Jsem zvědavá...