Láska ve vlaku
Neodolala jsem. I když byla moje zavazadla těžká, přetěžká, plná jídla (v Praze blaze, ale draze), knih, novin, křížovek, něco málo šatstva a nezbytné "drogérie", při čekání v naší nevlídné nádražní hale jsem koupila další tiskovinu.
V prvním vagonu nás průvodčí milosrdně varoval, že nefunguje topení. O to více hicovalo ve druhém. Mým dvěma spolucestujícím, pospávajícím děvčatům, občasné větrání nevadilo. Bohužel v Brně nastoupivší náruživé luštitelce sudoku ano. Tak jsme se potili všichni. Mladý muž neustále ťukající do mobilu i starý pán v pravidelných intervalech střídající e-čtečku!, spánek a knihu o papeži Františkovi.
Když jsem dočetla noviny a vyluštila tři křižule, zahrála jsem si s knihami enyky benyky (kliky bé, ábr fábr domine, elce pelce do pekelce, bum bác ven) a vytáhla Mičanové Mlčení v růžovém. V tu chvíli vstoupila do kupé láska. A netrvalo dlouho, nejen literární. Tokání přistoupivšího páru (tak v mém věku) barvitě doplňovalo mnou čtený text, takže jsem vlastně měla literaturu ve 3D :).
Štastně jsem dorazila na místo, vysupěla tři poschodí a vešla do svého dočasného domova. Panečku! Pokojík s koupelnou, kuchyňkou, kanapíčkem, televizí, kterou zatím neumím přepnout z rádiového vysílání na "obrázky" a skvěle fungující wi-fina. Tady těch pět dnů zůstanu! Nač dvakrát denně ošoupávat historické schodiště!
Za okny právě burácí ohňostroj... copak asi Pražáci slaví?
Jdu si dočíst příběh inspirovaný obrazem akademického malíře Jindřicha Hegra...
Možná mnozí z vás dnes ryli zahrádku. Nakypřete také svou dlouhodobou paměť. Jedno dětské rozpočítadlo jsem právě napsala. Vzpomente si na další říkadla?