Konec dobrý, všechno dobré
Dnešní sobota se tvářila jako "vyšitá".
Dopoledne jsem trochu "umravnila" Matku přírodu na předzahrádce pod okny. Jsem totiž vyznavačkou tzv. přírodních zahrad. I plevel pěkně kvete a malá temná houští jsou útočištěm všelijaké drobné havěti, se kterou je mnohem veseleji než s vykolíkovanými cestičkami a sterilním záhonkem. Ovšem čeho je moc, toho je příliš. Když už mezi trávou není vidět kytka či bylinka, je třeba člověčího zásahu. Po půlhodině funění, ohýbání a přidřepávání jsem zjistila, že ty afrikány tu skutečně vejdou. Šup s nimi do hlíny.
Oběd byl také přírodní. Hlívová polévka a bramboráky, obojí s pořádnou porcí bylinek.
Večer jsme si si Rakem opekli buřtíky. Na "velké" zahradě, v Rakově království, bylo parádně. Sluníčko pomalu zapadalo, ohníček plápolal, špekáčky byly skutečně špekáčky, Max loudil... prostě vše jak má být. Jen ten mobil pořád mlčel a mlčel...
Já věděla, že si Matka příroda nenechá líbit žádné zásahy. Natruc "vymazala" mobilní spojení nad Evropou a my na Kulíškovu esemesku, že bezpečně přeletěla z Ostrova na Jižní poloostrov, čekali hodinu, čekali tři, čekali pět... Píp... Ty děti asi jiné nebudou ... ;o)