Klobásu si hodně dlouho nedám

13.04.2019 15:44

Leif GW Persson, Zemřít dvakrát, příběh zločinu, MOBA, 2018, ***

Anotace:
Je úterý devatenáctého července a skaut Edvin je vysazen na malém ostrůvku v jezeře Mälaren, aby pro svou skupinu nasbíral houby. Místo toho ale najde lidskou lebku zabořenou do mechu. Ačkoliv je Edvinovi teprve deset let, hned ví, co musí udělat. Lebku uloží do igelitové tašky a ze skautského tábora vyrazí rovnou do domu, v němž bydlí, za svým sousedem, kterým není nikdo jiný než kriminální komisař Evert Bäckström. Těsně před šestou hodinou večer zazvonil u bytu komisaře Everta Bäckströma na Kungsholmenu ve Stockholmu zvonek. Bylo to diskrétní, ale přesto naléhavé zvonění. Ještě nikdy předtím nezačalo vyšetřování vraždy tak nezvyklým způsobem…

 

Co to má být? Kde je roztomilá roztržitost Colomba, elegance a šarm Poirota či křehkost a úsměv slečny Marplové? Vždyť i „vysoce funkční sociopat“ Sherlock Holmes je (pro mě) stokrát přijatelnější, než lenoch, ochlasta, šovinista a promiskuitní zmetek s nechutně často zmiňovanou superklobásou Everet Bäckström. Nebýt toho, že jsem si knihu vzala do čekárny, nedočetla bych ji. Ale jak už jsem napsala u Pout, pár hodin na nemocniční lavici dokáže čtenáře přimět číst ledasco. Všechno zlé je k něčemu dobré.

Zemřít dvakrát je skutečně neobvyklá „severská“ detektivka. Žádné potoky krve, zrůdnosti, nervy drásající napětí. Pouze obyčejná, šedivá detektivní rutina. A v tom tkví jedinečnost této knihy. Vždyť její autor je, cituji: „klasik švédského detektivního románu, profesor kriminologie a uznávaný kriminalista … výborně zná svou branži a v knihách poskytne necenzurovaný vhled do nepřístupných chodeb policejního labyrintu“.

Je možné, aby jedna žena zahynula v Thajsku při tsunami v roce 2004 a zároveň byly její ostatky nalezeny o mnoho let později na pustém jezerním ostrůvku ve Švédsku? Samozřejmě že ne. Ale než tým kriminalistů získá vysvětlení, uplyne mnoho týdnů. Není totiž jednoduché dát dohromady všechny kousky pravdy rozprostřené tisíce kilometrů od sebe. A tak jsme svědky každodenní kancelářské i terénní rutiny, zdolávání byrokratických překážek a v neposlední řadě nekonečného boje s hloupostí. Narazíme také na korupci a nežádoucí „umění“ advokátů.

Bohužel jsem musela jednu hvězdičku ubrat. Překladatele Jaroslava Bojanovského z neumětelství nepodezírám, i když některé formulace byly trochu „šroubované“. Velmi špatná však byla práce redaktora: …z fleku by to být sestra…ráda bych vás ještě na něco zeptala…poznala jsem tona ní…když zazvinili u jeho dveří… atd. atd. atd.

Přesto tento neobvyklý „příběh zločinu“ doporučuji všem milovníkům detektivek, kteří se dnes a denně potýkají se stereotypem, zkostnatělým systémem a omezenci.

 

Vyhledávání

Kontakt

Zdeňka Adlerová