Když první je poslední
Håkan Nesser, Všeho do času, MOBA, 2026, *** a půl
Anotace
Emeritní komisař Asunander, který nyní žije v domově pro seniory na Gotlandu, se nečekaně pouští do vyšetřování dávného nevyřešeného případu podivného zmizení jisté Marlene Horwathové. O pomoc požádá své bývalé kolegy, Barbarottiho a Backmanovou, kteří brzy zjistí, že rozmotat po tak dlouhé době toto klubko záhad, v němž figurují nejen členové široce rozvětvené rodiny Horwathových, ale i tajné šifry a židovské zlato ukradené nacisty za druhé světové války, je výzva téměř nadlidská. Naštěstí se mohou opřít o své letité zkušenosti u policie a o své schopné kolegy…
Detektivek v mých zápiscích mnoho nenajdete. Proto se není čemu divit, že jsem si jako první od čtenáři opěvovaného Håkana Nessera náhodně vybrala tu, která tvoří závěr jeho desetidílné řady s detektivem Barbarottim. Ale zato mám dobrou zprávu pro ty, kdo "řady" nestíhají: vůbec to nebrání příjemnému čtenářskému zážitku. Neplavete v ději, nechybí vám "historický kontext". Sice co se jmen týče, je třeba se hodně soustředit. To je ale způsobeno tím, že rodina Horwathových je velmi početná a když k tomu přidáte Kronovy, detektivy z obou časových linií a další pro děj nikoli nevýznamné osoby, jste vděčni za jejich seznam umístěný hned na začátku knihy.
I když je detektivka velmi napínavá a čtivá, zdá se, že se autor se svým hrdinou nechtěl rychle rozloučit. Opakování jednoho a téhož v obou dějových liniích je dle mého nadbytečné - textu by prospělo škrtání. Také redakční práce není v tomto případě perfektní.
Líbí se mi, že příběh je více civilní, netečou zde potoky krve, nejsou zde drastické scény, jak tomu u severských detektivek bývá.
Našla jsem zde také několik zaznamenání hodných myšlenek:
Pravdu hledají mnozí lidé, ale málokdo ji pozná, když ji najde.
Člověk neví, co hledá, dokud to nenajde.
Jak nám praví Písmo: Nedělejte si starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. (Evangelium podle Matouše 6:34)
Non est ponenda pluralitas sine necessitate. V krásném švédském jazyce jednoduše řečeno: Zbytečně věci nekomplikuj.(Occamova břitva)
Za vtipný považuji odstavec na str. 278 :o)
Taxikářka se jmenovala Klara a ráda četla detektivky. Nejraději ty, které se odehrávají na Gotlandu, jako ty od Anny Janssonové nebo Mari Jungstedtové. Zkusila prý i pár knih od Nessera, ten se ale mezi její oblíbence nezařadil.
Mimochodem popisy krajiny na Gotlandu jsou velmi působivé, přímo lákající k návštěvě. Takže trochu na své si přijdou i milovníci krajinné romantiky.
Na rozdíl od Klary si Nessera mezi oblíbence zařadím :o).