Když ji miluješ, není co řešit aneb Dvakrát Romana Vaverová

Romana Vaverová, Železné katedrály, 2023, ****

Anotace
Železné katedrály jsou románem o naději a odvaze překročit svůj stín. Odehrávají na konci 19. století v Nových Vítkovicích, v období průmyslového vzestupu. Jednou z hlavních postav je Paul Kupelwieser, muž proslulý svou snahou modernizovat hutě, vydobýt si úspěch mezi konkurencí a postavit město, které bude odpovídat požadavkům nové doby. Kniha přináší zajímavý pohled na významné historické události a osobnosti, ale také na každodenní život lidí v Nových Vítkovicích. Postavy, napříč společenským spektrem, se nebojí postavit osudu a navzdory těžkým časů hledají cesty, jak uskutečnit své sny.

Chápu, že bezvýhradně nadšený z "Katedrál" může být snad jen ten, kdo má v popisovaných krajích své kořeny. Byť již dnes vykořeněné. Dnešní nadpis nepatří jen Fidorkám, ale také Ostravě a zejména mým rodným Vítkovicím, mé nemocnici, jeslím, kostelu, mé první dětské knihovně (už tam není), bufetu Výběr (snad ještě je), lázním - rozuměj tam, kde se můžeš vykoupat, když na pavlačáku koupelna nebyla, tělocvičně, autobusovému nádraží, odkud jsme jezdívali za babičkou, železárnám, kde pracoval tatínek …

Čtenářům "odjinud" bude možná chybět podrobnější vhled do všech postav, ať už skutečných či vyfabulovaných. Tu a tam si stěžuji, že autor neumí škrtat, že je snad placen od stránky. Zde bych naopak přivítala hlubší ponoření do jejich povah a osudů.

Velmi si cením toho, že na konci kapitol autorka přidává historické fotografie a hlavně fakta, která doplnila či na pravou míru uvedla děj románu. Přiznávám, že jsem četla se "strejdou Gůglem" po boku a mnohé informace si ještě dohledávala. Navíc se mnozí poprvé dozví, že dříve než Baťa ve Zlíně aplikoval sociální politiku již Paul Kupelwieser ve Vítkovicích. Ať už si o "způsobech" myslíme cokoli ...

Romana Vaverová, Hořkosladká vůně vanilky, 2024, *****

Anotace
Hořkosladká vůně vanilky je historický román z Opavska, který se odehrává na konci 19. století. Jednou z hlavních postav je Marie Fiedorová, živnostnice a matka třech synů, která vybudovala moderní podnik na výrobu oplatek, tedy předchůdce dnešní Opavie. Román seznamuje čtenáře také s několika významnými osobnostmi Rakouského Slezska a nastoluje otázky, které jsou aktuální dodnes – otázku osobní svobody, vzájemného respektu či schopnosti po životních karambolech znovu povstat a najít nový cíl.

Besedy se spisovateli mají, mimo jiné, tu výhodu, že se našinec dozví o knihách, které nejsou v běžné distribuci. Takto jsme mohli obohatit náš fond i o Hořkosladkou vůní vanilky. Zde už není tak důležité, odkud milovník historické literatury pochází, protože cukrovinky z Opavie zná snad každý.

Opět se ocitáme na konci 19. století a pomalu odhalujeme pozadí jednoho z nejúspěšnějších podniků té doby. Na rozdíl od "Katedrál" zde nehraje roli Rothschildovský kapitál, ale odvaha, pracovitost, vize a kreativita a mnohdy i nezdolnost jedné ženy.

Kniha má stejný formát jako předchozí román. Krátké, velmi čtivé kapitoly, dobové fotografie a fakta na konci každé z nich. K hlavní historické postavě, Marii Fiedorové, přidává autorka další - Marii Scholzovou, rozenou Stonawskou, spisovatelku, básnířku a mecenášku umění, známou pod pseudonymem Maria Stona. A samozřejmě i hrdiny fiktivní, aby mělo dílo spád.

Zatímco "Katedrálami" prostupuje otázka sionismu a antisemitismu, ve "Vanilce" se Romana Vaverová zabývá problematikou homosexuality. Ta byla v té době trestána vězením a "coming out" by se rovnal "veřejné popravě" celé rodiny. Myslím si, že je důležité tato témata neustále připomínat, abychom měli na očích srovnání "tenkrát/teď". I když dobře vím, že dlouhodobá paměť epizodická si minulost idealizuje a současnost vždy považuje za horší verzi.


PS: Mimochodem mě fascinuje, jak byly kdysi naše výrobky konkurenceschopné, žádané v zahraničí. Škoda, že tomu už tak v mnoha případech není...
PPS: Doufám, že autorka napíše další podobné dílo.
PPS: Dečku na fotce vyšívala moje prababička narozená v roce 1894.