Kdybych měla Karla, jmenoval by se Vilém

Leoš Kyša, Syndikát, Vendeta, 2024, *****

Anotace
Tohle není sci-fi. Tohle je příběh, co se stane. Kriminální. Příběh z budoucnosti tak blízké, že než knihu dočtete, určitě se stane. Možná, že každému z vás. 

Ze záložky
"Už ani nevím, kdo je kdo. Když ti cinkne zpráva na messengeru, netušíš, jestli je to AI chatbot, co tě chce okrást o peníze nebo donutit k volbě prezidentského kandidáta, který si na to najal IT firmu. Už nepoznáš, jestli je na fotce skutečný člověk, nebo ne. Jestli je ve filmu herečka, nebo vygenerovaný obraz, který vypadá lépe než člověk... Všechno je umělé a falešné. A lepší, než když stvoří většina z nás..."

Několikrát citovaný A. C. Doyle: "Je to má stará zásada, že jakmile vyloučíte nemožné, všechno ostatní, co zbude, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda."


Opět jsem se vydala na knižní veletrh a to na druhý ročník "Knihy Brno". Vybrala jsem si páteční odpoledne a odjížděla nadšená. Neplánovaně jsem si vyslechla i besedu Leoše Kyši a Jana Tyla na téma AI pro spisovatele: Revoluce v psaní. I když jsem Syndikát v knihovně zaznamenala a sci-fi, včetně příběhů "na rozhraní", patří k mým oblíbeným, nenapadlo mě si knihu vypůjčit. Osobní setkání s autorem na mě zapůsobilo stejně, jako před mnoha lety v Ostravě autorské čtení Emila Hakla a Miloše Urbana.

Robert Hladil a Jan Tyler (Jan Tyl?!) spolu založili startup a vyvíjejí drony pro zemědělství s podporou umělé inteligence. Moc se jim nedaří a navíc je někdo podvodem připraví o posledních tři sta tisíc korun. Oba společníci začnou pátrat po podvodníkovi na vlastní pěst. Janovi navíc pomáhá jeho AI asistent Karel. Ale k podvodu se přidá vražda, ze které jsou, i díky Karlovi!, obviněni oba hlavní hrdinové... 

Příběh jsem zhltla téměř na jeden nádech. Je nejen napínavý a čtivý, ale také až znepokojivě uvěřitelný. Svět umělé inteligence mi není příliš blízký, a proto mě překvapilo, jak snadno jsem se v Kyšově světě zorientovala a jak blízko mým vlastním, byť sporadickým, zkušenostem ten příběh byl. Ten pocit uvěřitelnosti je pro mě jedním z největších kladů knihy. Žádné přehnané futuristické vize, žádné efektní, ale nereálné technologie – spíše něco, co je na dosah ruky, jen o krok dál od toho, co už dnes existuje. Kyša vytvořil postavy, které působí velmi plasticky a živě. Jeho hrdinové nejsou černobílí. Mají své chyby, pochybnosti, obavy, ale i sílu, kterou v sobě objevují až ve chvíli nouze. A kupodivu mi nevadily ani vulgarity. Snad proto, že nepůsobily samoúčelně.

Syndikát doporučuji každému, kdo si chce přečíst něco strhujícího, ale současně k zamyšlení. Mladším čtenářům nabídne nový úhel pohledu na technologie, které berou jako samozřejmost. Lidem mého věku ukáže, že moderní témata mohou být nejen pochopitelná, ale i mimořádně silná a inspirující.