Kde se v lidech bere tolik zla?

Lenka Chalupová, Hrbaté duše, Motto, 2026, ****

Anotace
Dvě rodiny, dva rozdílné světy a doba, která lámala i ty nejsilnější. Ne každý hřbet je pokřivený od bolesti. Některé se kroutí pod tíhou viny. Bochoř u Přerova, léta 1941 a 1942. V lázeňské vesnici, kde se mísí vůně sirnato-železité vody s tíhou válečné doby, se proplétají osudy dvou mužů. Ambrož Ptáček, mistr přerovské továrny na výrobu kufrů, pro vrtkavou lásku opouští svou rodinu. Dezider Horvát, patriarcha cikánské rodiny, hledá v době nacistické okupace bezpečí pro své blízké. S nástupem Heydricha se v protektorátu objevují udavači, jejichž závist a pomstychtivost uvrhají celé rodiny do neštěstí. Zatímco starosta Lanč se snaží chránit vesnici před nacistickými nařízeními, někdo s potěšením píše udání na gestapo a přilévá olej do ohně nedůvěry. V těžkých časech za rodinu bojuje i Ambrožova žena Máří, která navzdory rozkladu manželství a nejistotě doby hledá sílu zachovat svým dětem domov.


Nový román Lenky Chalupové přináší velmi emotivní pohled na život obyčejných lidí v období Protektorátu. Autorka znovu dokazuje, že velké dějiny nejsou tvořeny jen významnými osobnostmi a politickými rozhodnutími, ale především osudy těch, kteří se s nimi museli vyrovnávat každý den.

Situace se vyostřuje po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a po atentátu na něj nabývá děj ještě tragičtějších rozměrů. Čtenář si při četbě uvědomuje, jak obtížně se muselo žít v době, kdy jediná neopatrná věta mohla znamenat katastrofu pro celou rodinu.

Velmi zajímavé, a pro mnohé čtenáře asi nové, je linka osudu cikánské komunity. Ta zde není pouhým doplňkem děje, ale plnohodnotnými postavami se svými nadějemi, obavami i každodenními starostmi. Autorka ukazuje, jak byli nacistickou ideologií odsouzeni k jistému zániku, podobně jako židovské obyvatelstvo. 

Vedle nacistického útlaku však román připomíná i jinou podobu zla – lidskou závist, nenávist a pomstychtivost. Udavači, kteří z osobních důvodů ničí životy svých sousedů, působí možná ještě děsivěji než samotná okupační zvůle. Název knihy tak získává hlubší význam – některé duše jsou skutečně „hrbaté“ pod tíhou vlastních vin a špatných rozhodnutí.

Přestože jsem trochu tušila, že příběh asi neskončí šťastně, závěr mě překvapil. O to větší význam má krátký dovětek z roku 1962, který přináší alespoň nepatrný záblesk naděje a uzavírá některé osudy příznivěji.