Kam se ztrácí
Ačkoli je kniha Pavla Šruta Lichožrouti určena především dětem, pobaví se s ní i dospělí. Já jsem neodolala ani druhému dílu :o). Navíc mne příběh bytostí, které mohou za to, že nám stále chybí lichá ponožka, zaujal natolik, že jsem tento "problém" předložila k řešení účastníkům svých seminářů.
Někteří se svého úkolu zhostili skutečně kreativně. A co vy?
--------------
Zásadní chyba je v lidech, kteří mně ponožce, určili neměnnou partnerku, takže lesbický vztah. S tím se přece já, ponožka, nemohu smířit. No uvažte, kdo se má pořád koukat na svou dvojnici. Snažím se proto při každé příležitosti z tohoto nedůstojného vztahu uniknout. Schovávám se v koši na prádlo, v bubnu pračky, vypadávám při každé manipulaci s prádlem. Chci být s někým mladším, barevnějším, mužského rodu. Je to však jen můj sen, neboť jsem vždy nalezena a nekompromisně složena se svou starou, nehezkou partnerkou.
Mám ale naději. Vlákna na patě mi řídnou, brzy se své nenáviděné životní družky zbavím. Skončím v pytli s vyřazenými hadrami. Tam mně již nikdo párovat nebude! Třeba si na stáří najdu barevnějšího, veselejšího kamaráda.
---------------
Sice má každý dvě nohy, ale každá noha jinak šlape a ty zatrápené ponožky si o tom vypráví při praní. Ta, která byla obutá na šmatlavé noze, líčí hrůzu, kterou zažívá při chůzi svého nositele. A ta šťastnější se krčí v pračce a bojí se vyjít na denní světlo. Co kdyby příště byla ona ta otlačovaná a otloukaná v botě?! Tak radši zůstane přimáčknutá ke dnu a na boží světlo vyplave, až pradlenka pere další várku. Mezitím její souputnice uschla jako singl a byla vyhozená do koše jako nepotřebná. Proto našeptávám svým ponožkám – držte při sobě, jakmile se rozdělíte, ztrácíte na ceně a významu. A kdo by nosil ponožku na každé noze jinou???
---------------
Ve většině domácností je to tak. Ponožky se ztrácí neznámo kam. Po nějaké době se ojediněle některá z nich zase objeví - neznámo odkud. Tato situace se traduje od nepaměti.
Při hlubším zamyšlení nad tímto jevem mě jako první napadla myšlenka:"Jelikož do pračky dávám většinou ponožky dvě, musí v jejich útrobách existovat nějaký, pouhým okem, neviditelný svět, nějaká záhada jako například známý Bermudský trojúhelník. A nám smrtelníkům zatím není souzeno ji odhalit." Pak jsem si vzpomněla na trpaslíky. Kradou ponožky a nosí je na svých hlavách jako čepičky.
Ale nejvíc pravděpodobná bude asi myšlenka, která mně napadla dnes v noci. Ne a ne usnout a tak jsem si uvědomila, že ponožky - to je pár. A pro soužití a přežití páru platí určitá pravidla. Občas se se stane, že se jeden z páru zatoulá, někdy se vrátí zpět, někdy je to natrvalo. Pro ten účel se doporučuje při koupi ponožek kupovat rovnou páry dva - pro případ, že je jedna z ponožek poškozena nebo ztracena. Pak ale nastane problém, že ponožky jsou tři. Manželský trojúhelník taky není nic moc.
Moje babička smotávala ponožky do klubíčka, prý se jí tak žádná neztratila. Těsnější vazba byla tehdy v kurzu. Nevím, jak to řešil děda, já už jsem to řešit přestala. Solitérní ponožky strkám do k tomu určeného pytlíku, mám jich tam asi tak deset kousků.