Japonské haiku na kanadský způsob

Denis Thériault, Podivuhodný život osamělého pošťáka, Nakladatelství Plus, 2017, ****

Magický, absurdní, romantický, znepokojující. Zkrátka rozporuplný příběh o lásce, osamění, erotice bez doteku, porušování pravidel, ne/normálnosti, kráse japonské poezie a zenovém buddhismu.

Haiku mne okouzlilo už dávno. Všem doporučuji výběr z haiku Kobajaši Issy Oči vážky. Krůpěj rosy. Čtenáře okouzlí nejen nádherná poezie, ale také podmanivé ilustrace Daniely Renčové. Ale zpět k prozaickému příběhu Denise Thériaulta.

Pošťák Bilodo porušoval listovní tajemství.

Sám ke své lítosti žádné osobní dopisy nedostával, neměl totiž nikoho dostatečně blízkého na to, aby si s ním psal. … Dopisy neznámých lidí představovaly něco naprosto jiného, vzrušujícího. Skutečné dopisy napsané skutečnými lidmi, kteří před plazím chladem klávesnice a rychlostí internetu dávají přednost smyslovému požitku z psaní rukou a lahodně malátnému čekání, lidmi, kteří se k tomuto kroku uvážlivě rozhodli a s největší pravděpodobností tak učinili z principu, z potřeby nepodlehnout všudypřítomnému závodu s časem, odolat nutnosti věčně podávat výkony.

Bilodo, stranící se společnosti a ignorující skutečnou do něj zahleděnou dívku, otevíral mimo jiné dopisy od učitelky Ségoléne z ostrova Guadelupe adresované výstřednímu intelektuálovi Grandprému. Okouzlila ho nejen exotická dálka a fotografie pisatelky, ale také obsah dopisů. V obálce byl vždy jen jeden papír s jedním haiku. Zamiloval se do neznámé dívky i japonské poezie. Nevyzpytatelnost osudu mu dala možnost zaujmout místo Grandprého ...

Ztratila jsem vás?

nechme být podzim

mám dál vaše přátelství?

Jako věčný sníh

pevné - neměnné

zůstává mé přátelství

Strmé vrcholy

snad přijmete hold

prostého horolezce

Hrozivé horské štíty

tajně doufají

v odvážné lezce

… a proniknout do tajů nejen haiku, ale i vášnivé tanky ...

Některé růže

sedm let krásu tají

už dávno tomu

co zatoužil jsem prvně

vyznat vám svoji lásku

Horká letní noc

vlhká přikrývka

hoří můj klín i mé rty

Hledám vás a zas ztrácím

já jsem ta plachá růže

… a v závěru příběhu odhalit význam záhadného Grandprého podpisu - kruhového symbolu zenového buddhismu Enso...

Vířící jako voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách

Již v úvodu jsem napsala, že příběh je rozporuplný. Jsem nadšená z jeho poetiky, vyznání ručně psaným dopisům, obdivuji skvělý překlad Anny Čadilové. Hlavní hrdina mi však k srdci nepřirostl. Kdyby byl “zvláštní”, snad. Ale on je nenormální! A nejen tím, že porušuje zákon a jako poštovní úředník otevírá cizí zásilky.

Přesto jsem za tuto drobnou připomínku haiku vděčná a doufám, že i avizované pokračování Pošťákova snoubenka bude brzy přeloženo do češtiny. Ráda si ho přečtu.

Knihu jsem si půjčila v knihovně.