Jak blufovat o literatuře

Bernhard Schlink, Olga, Odeon, 2019

Anotace:

Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.

Dlouho jsem váhala, zda o této knize mám napsat. Nedočetla jsem ji. Proto jsem si do titulku zvolila název knihy Michaela Kerrigana. 

Zaujala mě nejen nakladatelská anotace, ale zejména  recenze  Aleše Palána  . Bohužel jsem ji četla v době, kdy jsem pravděpodobně postrádala to potřebné, cituji: 

"Ačkoliv Bernhard Schlink užívá tří odlišných narativních postupů a příběh chvílemi nemilosrdně párá, jeho Olga není experimentální knihou. Je v nejlepším slova smyslu čtenářská. A tu trochu trpělivosti a soustředění, kterou u čtenáře předpokládá, odmění plnou dávkou křehkého neklidu."

První část se mi velmi líbila, u druhé jsem se však už nesoustředila a u třetí mi došla trpělivost. Z toho plyne poučení: nebalit si na dovolenou do Adršpachu a Krkonoš knihy, když se k večeru z posledních sil doplazíte na pokoj.

Přesto si myslím, že kniha si zaslouží pozornost. Doufám, že se k ní někdy - v klidnějším čase - vrátím.

Knihu jsem si půjčila v knihovně.

PS: Aleš Palán přislíbil účast na našem Literárním čaji v roce 2020.

Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.