Dopisy
Díky Kulíškovi, která dostala za úkol "cepovat mne", jsem si udělala pořádek v papírech. Při hledání "zašantročených" dokladů jsem narazila na krabici s dopisy starými dvacet pět let. Dopisy, které mi posílal Rak z vojny a jejichž nejúžasnější a nejromantičtější součástí byly vylisované a do malých paspart zapravené luční květiny. To byly časy ... :)
Ještě v dávnější historii dával dědeček babičce k svátku krásnou mapu dopisních papírů zn. Japan. Bělostný papír s vroubkovaným okrajem jsem pak netrpělivě očekávala zvláště na letních táborech. Vzpomínám si, že jsme každý večer při nástupu netrpělivě čekali, až zazní naše jméno a my se mohli vyřítit z oddílové řady pro psaní či dokonce balíček. Ani na Starém Bělidle nebylo tolik radosti!
Kdy jste naposledy dostali dopis? Mám na mysli osobní, ne úřední obsílku, fakturu nebo leták. Kdy naposledy jste sami vzali do ruky papír, čínu, prupisku či dokonce pero a napsali někomu pár vlídných slov? U mne to bylo na podzim. Kulíšek si na retro potrpí a tak jsem po městě sháněla originální dopisní papír. Výběr byl žalostný. Nakonec zvítězil Hurvínek, který v Čuchonsku udělal obrovskou radost.
Dnešní úkol je tedy jasný a samozřejmě má dvě části:
1. Vyhledejte své staré dopisy, začtěte se do nich, zavzpomínejte na pisatele, na okolnosti, při nichž psaní vzniklo.
2. Pokud doma nemáte, zajděte co nejdříve do papírnictví, kupte dopisní papír a někomu napište. Máte-li dojem (určitě mylný), že není nikdo, komu byste jej adresovali, napište jej sami sobě, uschovejte a za rok přečtěte. :)