Den jako stvořený pro banánové rybičky aneb Jsem divná!..?
Když se tak rozhlédnu kolem, vidím (nejen dnes) osoby: trpící preMS, postMS, depresemi i bez MS, nervozní, že nestíhá, tvrdící, že to nepůjde, se nestihne, dopadne špatně, nelze...
Chápu, nemáme všichni každý den ejchuchů-náladu, ale poslední dobou mám dojem, že jsem nepřizpůsobivá podivínka. A to jen proto, že jsem (bohudík už pár měsíců) v pohodě a na vše se dopředu dívám z té optimistické stránky. Dokonce jsem si všimla, že mé životní motto: "Když se chce, všechno jde.", zvláště když je vyslovím nahlas, neřkuli důrazně, působí jako červený hadr na býka.
Banánové rybičky byl kdysi název povětšinou vtipné a zábavné talk show Haliny Pawlowské. Podtitul pořadu zněl "Jak přežít...", a měl vyjadřovat, že bychom v žádné situaci neměli ztratit smysl pro život a snažit se ho najít za jakýchkoli okolností, pokud možno s humorem. Málokdo však ví, že se moderátorka nechala inspirovat povídkou J. D. Salingera Den jako stvořený pro banánové rybičky. (Nechcete-li dopředu znát pointu, neklikejte na odkaz a povídku si přečtěte).
Možná mi tento pořad (a zejména pointa povídky) vytanul z dlouhodobé paměti neprávem, ale když se tak rozhlédnu kolem ... minimálně jsme ztratili moudrost tříletého.
Takže procvičte si dnes svou levou mozkovou hemisféru a verbální logiku a napište příběh, jehož každé slovo bude začínat na nebo obsahovat (jakékoli) stejné písmeno, třeba jako tento příběh přítele Bořka z podhůří.
A hlavě optimisticky a s humorem!