Co tím chtěl autor říci?
Petr Stančík, Nulorožec, Druhé město – Martin Reiner, 2018, *****
Anotace:
Inspektor Libor Lavabo řeší zdánlivě snadný případ dvanácti upálených nosorožic. Do pátrání se však postupně zaplétá tajný deník J. W. Goetha, boj spikleneckých společností Neptunia versus Plutonia o vládu nad světem i šílená nadpraporčice Marhanová. Poselství skryté v sérii obrazů černého jezera od Jana Preislera přivede Lavaba až do nitra vyhaslé sopky Komorní hůrka. A právě tam se skrývá nečekané rozluštění celé záhady. Název Nulorožec se vztahuje nejen na rohy uřezávané nosorožcům pytláky, ale i na „vynulovanou“ podstatu doby, v níž už není místo pro svobodnou imaginaci. Ovládat masy ohlupované konzumem a masovými médii je totiž mnohem snadnější, než opanovat společnost „jedinečných jednorožců“.
Oproti mnohým čtenářům, hodnotícím Nulorožce, mám jednu nespornou výhodu: nečetla jsem Mlýn na mumie. Nemohu si tedy stýskat, že je Stančík neoriginální, že vykrádá sám sebe, že Lavabo je odvar Durmana apod. Proto mé: „Stančík je génius!“ je autentické.
Už první kapitola ve stylu Motýlího efektu je skvělá. Zpočátku se autor „drží při zemi“. Kriminalista postupuje při vyšetřování standardně a krok po kroku míří k pachateli. Ale mrtvých přibývá. Když už si je jistý, že se vydal správným směrem, případ je mu odebrán. Uzavřen. Zásah shůry. Narážka na korupci, se kterou se lidstvo potýká už od starověku?
Náš hrdina se nevzdává a na vlastní pěst pátrá dál. Tím končí „reálná“ část příběhu.
V těchto místech někteří čtenáři knihu odkládají, protože následující děj je plný bláznivých nápadů, smyšlenek i absurdit. Stančíkova fantazie je bezbřehá, slovní zásoba přebohatá, schopnost roubování reality na fantazii (či obráceně) nečekaná.
Libora Lavaba, velmi vzdělaného milovníka dobrého alkoholu a erotiky, v pátrání nezastaví žádná neobvyklost. Vždyť Johann Wolfgang von Goethe byl nejen slavný básník, ale skutečně i svobodný zednář. Mohl tedy po sobě zanechat tajný deník, který má co říci k současnému dění.
Společnosti Neptunia a Plutonia, jako představitelky velmi oblíbených konspiračních teorií, plně ovládají Stančíkův literární svět a bojují o nadvládu nad ním stejně, jako to vidíme v politických komentářích v médiích. A ekologické hnutí Palatinové planety v čele s podivným Patrikem Metylounem si s nimi vůbec nezadá.
Nakonec i malíř Jan Preisler opravdu namaloval cyklus obrazů s tématem černého jezera. Proč je neopatřit konspiračními znaky, které v příběhu sehrají důležitou roli.
Architektonická procházka Prahou, lingvistický výlet do světa jmen – Krunýř, Pernatec, Vrutec, Metyloun, Morgot, Jehlan…, fantaskní jízda historií či cesta za sebepoznáním a absolutním klidem. To vše, a mnohem více, najdete v Nulorožci. Svou nominaci na cenu Magnesia Litera sice neproměnil, vaši pozornost si ale určitě zaslouží.
„Sebepoznání totiž není vyhrazeno jen mudrcům či mystikům, může jej dosíci každý, kdo o sobě přemýšlí dostatečně dlouho. Za běžných okolností nás však ruší proměnlivá mozaika smyslových vjemů, pociťování tepla i chladu. … První minuty ještě dokážeš myslet na politiku,na práci, na svou rodinu či zápas v kopané, avšak bez podnětů z okolí se dříve či později soustředíš jenom na sebe… Str. 205.
Recenze Jaroslava Soukupa.
Knihu jsem si vypůjčila v knihovně.