Člověk je tvor společenský

Jitka Prokšová, Samotní lidé, Nava, 2019, *****

Anotace
Devátá kniha plzeňské prozaičky Jitky Prokšové je souborem patnácti povídek. Autorka se v duchu své dosavadní tvorby i tentokrát věnuje mezilidským vztahům, vstupuje do psychologie postav a uplatňuje cit pro detail, který může často změnit osud jejích literárních hrdinů.

Zadívá se do vody a přemýšlí, kam se poděl předchozí mír v duši. A připadá si jako ta malá holka sedící na dědečkově posteli, toužící znát odpověď na úplně všechno. A připadá si podivně podvedená, že ten okamžik, ve kterém se nic zásadního nestane, ve kterém nedojde k žádnému osudovému zvratu, a přitom je v něm obsažené všechno, trvá tak krátce. A připadá si osamělá, přestože její muž stojí přímo vedle. Str. 11, povídka Váj

Povídky nepatří k literárním trhákům. Přiznávám, že ani já jich ve své čtenářské historii mnoho nemám. Avšak tuto sbírku od, pro mě dosud neznámé, autorky vřele doporučuji. Jsou neuvěřitelně lidské a citlivé. A to dokonce i v případech, kdy hlavními hrdiny nejsou lidé.

Jitka Prokšová vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a v oboru dosud pracuje. Beletrii začala psát až ve čtyřiceti letech. Možná i proto jsou její texty tak vyzrálé, ať už je ústřední postavou mladá dívka, manželský pár, nebo starý osamělý muž.

Děj všech příběhů skvěle doplňují černobílé fotografie Evy Hubatové.