Cesta z duše do srdce
Anne Cathrine Bomannová, Agathe, HOST Brno, 2019, *****
Anotace
Malá knížka s velkým srdcem.
Životem znavený psychoterapeut se připravuje na odchod do penze a netrpělivě odpočítává, kolik sezení s pacienty mu ještě zbývá. Jednotvárnou každodennost jeho života naruší mladá německá pacientka Agathe, jež trvá na terapii právě u něj. Poprvé v životě je tak nucen zvážit, zda vystoupí ze své ulity a nabídne pomocnou ruku druhému člověku.
Debutový román, který vychází ve dvaceti zemích, je zasazený do poválečné Francie, ovšem svými tématy osamělosti, bilancování, stárnutí a zamilovanosti je až neuvěřitelně aktuální. Mnoho krásných plastických obrazů ze života ‚jakoby mimochodem‘ má symbolickou hloubku. Sympatickou atmosférou, jemným humorem, poetickým a dobře plynoucím jazykem a popisy mladé Agathe očima starého psychologa se náladou blíží proslulé Smrti v Benátkách Thomase Manna.
Na začátek je třeba zmínit, že autorka je úspěšná klinická psycholožka. Lze tedy předpokládat, že prostředí ordinace psychoterapeuta důvěrně zná. Čtenář si tak může být jist jeho autentičností, i když se v něm nikdy neocitl.
V příběhu se nedočkáte velkých dějových zvratů. Plyne tiše jako minuty strávené na Freudově kanapi. To největší drama se odehrává uvnitř, v mysli a srdcích protagonistů.
Stárnoucí muž na sklonku své profesní dráhy zjišťuje prostřednictvím jedné z posledních klientek, že snad ani nemá právo lidem radit, co si počít se svými, zejména vztahovými, problémy. Nikdy v životě totiž nikoho nemiloval. Měl někdo rád jeho?
„Když člověka nemá nikdo rád, může skončit jako velice nepatrný tvor. Někdy přemýšlím, jestli se takový tvor dá vůbec považovat za člověka.“ Str. 60
(Thomas) „Každou noc tu ležím a naslouchám manželčinu dechu a přitom přemýšlím, že ji přece nemůžu opustit.“
(Terapeut) „Vlastně si nejsem jistý, Thomasi, jak bych vám mohl pomoct,“ řekl jsem. „Nikdy jsem nikoho nemiloval.“ Ta slova mě překvapila, ale Thomas jen odvětil: „Ne, všichni takové štěstí nemáme. Vám se možná bude umírat snadněji.“ Str. 69
V krátkých kapitolách se střídají sezení s Agathou s nahlédnutími do života hlavního hrdiny: jiné klientky (pouze ženy!?), věrná sekretářka a její umírající muž, soused, se kterým nikdy nemluvil, nejniternější myšlenky, úvahy …
V určitém momentu čtenář může začít pochybovat o tom, kdo je lékař a kdo pacient. Starý praktik nebo žena trpící maniodepresivní poruchou se sebedestruktivními sklony? Trpí oba. Jeden absencí vztahů, druhý jejich krutostí. Přesto se autorka dokázala dopracovat k náznaku optimistického konce. A o tom by mělo v životě, nejen v knihách, jít především.
Mimochodem, znalci analytické psychologie určitě zaznamenají jemné narážky na jejího zakladatele i jeho přítele.