1. Je to paráda, lehnout si na záda a ...
Posledním dnem roku 2015 mne provázela oblíbená písnička Karla Zicha Paráda. "Poslušni" jejího textu jsme celé Vánoce vařili kafe, nalévali čaj, četli, vyndali všechny desky s Elvisem, ale také s Beatles, Sinatrou, Černochem, Gottem... Prostě byly to pohodové "retro" Vánoce.
Do Projektu 365 jsem uložila poslední fotografii a uvažovala, co dál. Ve svých kurzech stále vybízím přítomné: Pište/fotografujte si deník, má důležitou roli pro naši dlouhodobou paměť, a také:
"Na stránkách deníku si třídíme myšlenky, škrtáme (tedy přemýšlíme), přehodnocujeme. Obhajujeme si pro sebe zpětně své chování. Nebo si připouštíme, co jsme udělali špatně. Jsme-li k sobě upřímní a umíme-li s dlouhodobými záznamy aktivně pracovat, může mít psaní deníku pro naši duši nenahraditelný terapeutický účinek." Petra Plchotová
Jako správná lektorka jdu již několik let příkladem. Proto snad ani nemohu přestat... Jenže na sobě pociťuji příznaky digitální demence a i když mne práce s počítačem živí, chtěla bych se mu alespoň pár dní v roce vyhnout. Proto bude rok 2016 ve znamení (Tý)deníku, který zkombinuji s Projektem 365.
Navíc slovo do pranice pronesla Kulíšek: ... a každý týden udělej něco kreativního! Myslela rukama!! To jevýzva!!! Zvládnu ji? Přidáte se?
Denní pozitiva:
1. ledna
Při Novoročním ohňostroji se postavím vždy "pod něj" i s rizikem propálení bundy. Letos se opět nebe nade mnou otevřelo a oblečení zůstalo nepoškozené.
2. ledna
Dlouho očekávaný speciál seriálu Sherlock - Přízračná nevěsta byl skvělý.
3. ledna
Všechno zlé je k něčemu dobré. Kulíškovi nebylo dnes dobře, a proto odložila odjezd na Ostrov až na středu. Ještě si ji dva dny užiji.
Kreativita týdne: Relaxační omalovánky
Kniha týdne:
Henryk Sienkiewicz, Pouští a pralesem: neplánovaný ale vydařený návrat do dětství.
Nedávno se mne v knihovně zeptala seniorka, zda máme knihu Pouští a pralesem, že by si ji po letech chtěla přečíst. Samozřejmě ji máme, dvě, ale obě byly ve skladu. Nepůjčuje se. V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem ji před čtyřiceti lety hltala pod peřinou se zatajeným dechem.
Tak jsem jednu dala čtenářce a druhou si vzala domů. Nemám moc dobré zkušenosti s "návraty", ale tento se vydařil. První dvacítkou stránek jsem se sice musela prokousat, ale pak už se to četlo, půlnoc nepůlnoc. Škoda, že ji dnes děti nečtou. Možná by se "přes" ni dostali i k dalším skvělým Sienkiewiczovým knihám. Jdu hledat Quo vadis
Mozkový jogging: