S Markétou Pilátovou z brazilské džungle za senzibily do Jeseníků
Ladislav Beran, Hříbata jsou malí koně
Honza Čáp, Klapy klap
Kay Brattová, Tanec se sluncem
Literární čaj s Markétou Pilátovou jsme měli naplánovaný na jaro 2020. Ze známých důvodů jsme ho přesunuli na podzim téhož roku. Zase nic. „Do třetice to musí vyjít!“ byli jsme skálopevně přesvědčení, když jsme domlouvali letošní jarní termín. Vyšlo – virtuálně. Vím, „naživo“ by povídání určitě bylo pro všechny příjemnější, ale musím přiznat, že rozhovor s touto osobností, byť jen on-line, mě velmi obohatil.
Autorčino povídání o dvanácti letech života v Brazílii a Argentině bylo velmi zajímavé. Např. otázku, zda je nějaký rozdíl mezi brazilskou a argentinskou českou emigrací, jsem položila jen mimochodem. Odpověď byla dlouhá a překvapivá.
Právě život v Brazílii ji inspiroval k napsání první knihy Žluté oči vedou domů. Nemohla mi uniknout, protože příběh je napsán mou oblíbenou formou retrospektivou, střídáním časových rovin i vypravěčů.
Žluté oči vedou domů, Torst, 2007, ****
Anotace
Čtyři hrdinky románu Markéty Pilátové jsou v situaci, kdy znovu začínají v Praze a v Brazílii. Pokoušejí se dobrat toho, jak moc si historie zahrála s jejich životy a láskou. Ta může mít podobu dopisů tajně putujících přes oceán, stejně jako kovbojského dobrodružství v džungli. Kniha vypráví o pocitech emigrantů, kteří se vracejí na místa, odkud odešli, o zmatení jejich dětí a o hojivé síle nalezeného přátelství. Hrdinky románu žijí v divočině velkoměsta, chovají býky na pastvinách ohraničených džunglí a své kořeny se snaží najít v Čechách. Rekonstruují tak útěky svých předků i své vlastní. Kniha zkoumá, nakolik je v dnešním světě, kde se tak snadno těká ze země do země, důležité mít domov a někoho, kdo dokáže člověku naslouchat.
Před lety jsem si zapsala:
Kniha mladé hispanistky, překladatelky a novinářky narozené v Kroměříži nás zavede mezi emigranty a jejich potomky do daleké Brazílie. Osudy hrdinů příběhu - manželek, matek, dcer, muže - emigranta a špiona i jeho lásky, která nenašla odvahu jej do daleké země následovat, se jednoho dne protnou nikoli v Sao Paulu, označovaném jako město imigrantů, ale v srdci Evropy, v Praze. Vykořeněnost, touha někam patřit, nenávist, zmatenost, láska, přátelství - to jsou (po)city, které tito lidé prožívají mnohem silněji, než my "starousedlíci".
Samozřejmě jsem si nenechala ujít její novinku.
Senzibil, Torst, 2020, ****
Anotace
Jsme v jednadvacátém století, ale v zamlžených a drsných Jeseníkách se do nelítostného zápasu na život a na smrt pouštějí dva muži nadaní schopnostmi, které si spojujeme spíše s pradávnými kouzelníky. Román Senzibil Markéty Pilátové rozehrává příběh dvou senzibilů obdařených těžko vysvětlitelnou silou, kterou každý z nich využívá jiným způsobem. Zároveň je sondou do českého „něcismu“, tedy obecně rozšířené víry v „něco“ vyššího, jež se neváže na tradiční náboženství a církve, ale také příběhem urputného a věčného boje dobra se zlem. Značná část děje se odehrává mimo hmatatelnou realitu, v paralelních světech. Při tom se dozvíme mnohé o senzibilech, zázračných léčitelích, přelévání mentální energie a pokusech předlistopadového režimu využít tuto těžko uchopitelnou skutečnost ve svůj prospěch. Některé motivy románu jsou rozprostřeny mezi pohádku a science-fiction, ale zároveň jsou pevně ukotveny v realitě. K tomu napomáhá i hluboká spjatost děje s Jeseníky s tajemností tamější přírody i tragickým obdobím čarodějnických procesů, které na desetiletí ovlivnily celý kraj a jeho obyvatele. Kromě jiných témat je román i příběhem mnoha podob lásky, zdaleka ne vždy idylické a naplněné.
Je to náročné čtení, ale skvělé! Nejen pro fanoušky mimosmyslového vnímání, ale také pro obdivovatele mentalisty Patricka Janea. Všechny trenéry paměti nevyjímaje. I když se to na první pohled nezdá, základ příběhu je založen na skutečných událostech. Např. na existenci výzkumného ústavu paranormálních jevů. Komunisté sice na parapsychologii nevěřili, přesto zkoumali, zda by „mentiony“ mohly např. napomoci růstu brambor.
Pro mě však byly fascinující zejména magické kapitoly, neočekávaně barvitě – a správně – popisující paměťovou techniku mentálních paláců. I v tomto románu střídá Markéta Pilátová nejen vypravěče, ale také časové roviny. Boj dobra se zlem totiž nezná hranic. Zejména, když dějištěm příběhu je krajina, kde v historii hořely hranice upalující oběti inkvizitora Jindřicha Bobliga.