Příjemná setkání přináší další příjemná setkání
Máte někoho, kdo by s vámi ráno zatřásl?
S kým strávit poslední dny druhého covidového roku? S psychiatrem!
Vladimír Janovic, Na konci parku, Nakladatelství Kmen, 2021, ****
Anotace
Poema významného básníka, esejisty a překladatele Vladimíra Janovice.
Pavel Hoza v doslovu knihy píše: Jsme na konci parku, a znovu slyšíme ozvěnu otázky „proč“, proč básníkův hlas zněl a zní tak silně a naléhavě, proč vůbec zní a co nám vlastně jeho verše sdělují, co nám chtějí sdělit, co nám chce sdělit poezie, umění, a jaký je smysl života? Autor sám si nepochybně onu otázku stále klade a pokouší se na ni hledat odpověď. Mnohé poznal, mnohé ví, a přesto v závěrečném zpěvu poemy přiznává: „Kdo z brány vychází, ptá se, kudy vešel.“
Všechno zlé je k něčemu dobré, praví staré rčení. I když v „dobách zlých“ vidíme většinou to negativní, s odstupem času nacházíme i pozitiva. Netvrdím, že „dobu covidovou“ máme už zdárně za sebou, přesto už dnes nacházím její plusy, které obohatily můj život.
Z profesního hlediska to určitě byla nečekaná možnost poznat se, byť jen on-line, s velmi zajímavými lidmi. Tolik osobností a v tak krátkém čase bychom do naší knihovny určitě nedostali. Zejména kvůli jejich pracovní vytíženosti v „dobách obyčejných“.
Mezi inspirující setkání řadím také rozhovor s profesorem Michaelem Doubkem, který je nejen lékařem, vědcem, pedagogem a spisovatelem, ale také nakladatelem. V Křenovicích (okres Vyškov) založil v roce 2015 nakladatelství Kmen, ve kterém letos vyšla Janovicova poema Na konci parku. Její křest jsme ze známých důvodů museli odložit na jaro 2022.
Naštěstí číst knihy, a prostřednictvím nich cestovat, můžeme covid-necovid. Proto jsem se i já vydala s autorem do konopišťského parku.
Nevěř svým očím že zlátne háj
To dryády se převlékají
na slavnost vlastní proměny
v spleť větví – zimní kryptogram
Na jaře znovu přijímají tělo
Umřou teprve když umře strom
Nevěř svým uším že šumí les
To flétny větrů budí stíny
aby na oltáře bohů
přinášely obětiny
a v těkavé vůni silic tančily
než kraj zvedne hledí jitřních par
Janovicova poema, lyrickoepická veršovaná skladba, v sobě skrývá nejen meditativní pasáže, ale také retrospektivní děj vycházející jednak ze života básníka, ale také z významné regionální historické události. Čtenář se tak ocitá tu v současném parku, ondy ve studentských letech poety, aby se náhle ponořil do druhé poloviny 18. století. Putování časem, stále však na jednom místě.
Je dobré setkávat se s lidmi a díky nim se setkávat s novými (nejen) literárními zážitky. Tento byl vemi příjemný a doporučuji všem, kdo se chtějí alespoň na chvíli odpoutat od …