„Úkolem každého z nás je dívat se kolem sebe.“
Kamila Hladká a řeholní sestry, Sestry, nakl. Dcera sestry, 2021, ****
Anotace
Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci. Pečují o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách a ve školách, pomáhají lidem na misiích, můžeme je označit za zakladatelky hospicové péče. Starají se o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství nebo jakoukoliv jinou příslušnost. Často jsou vázány mlčenlivostí. Žijí v ústraní. To, co někdo chápe jako svázanost, může jinému přinášet svobodu. Snad i z toho důvodu v dávné minulosti přicházely do řádu, aby získaly i vzdělání a nebyly jen hospodyněmi. Svou jinakost nikomu nenutí, nesou ji směle. Dneska jich u nás můžeme potkat už jen kolem tisíce. Málokdo nějakou osobně zná, vzbuzují v nás respekt a snad i strach.
Jaké je to nemít muže a dítě? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? Odkud rostou kořeny západní vzdělanosti a tradice? Lze zpřetrhat neblahé dědictví komunismu? Je možné vnitřní svobodu svázat a uzavřít do cely? Mají z něčeho strach? Je důležitější krása, nebo služba? Lze porozumět bez naslouchání? Co si myslí o společnosti včera, dnes a zítra? A jedí o půlnoci čokoládu?
Báli byste se zeptat?
Autorizované rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester sledují každodenní život těchto žen v dobách komunistického Československa i v současnosti a přinášejí autentický vhled do jejich tichých, avšak výjimečných osudů.
Kniha vychází s doslovem Vojtěcha Vlčka, historika zabývajícího se pronásledováním katolické církve v Československu. Je doplněna dobovými materiály a fotografiemi Jana Cágy, držitele mnoha ocenění a několika Czech Press Photo.
Co víc k tak obsáhlé anotaci dodat? Určitě to, že i mé druhé setkání s autorkou bylo velmi příjemné. Poprvé jsme se setkaly v liduprázdné knihovně v rámci „lockdownových“ on-line literárních streamů v říjnu loňského roku. Povídaly jsme si o její první knize rozhovorů Hornické vdovy a paní Hladká přečetla jednu kapitolu.
Podruhé, při autorském čtení ze Sester v září, jsme už seděli v sále naší knihovny v milé společnosti čtenářů, kteří se nezalekli hygienicko-administrativních bariér. Nikdy nezapomenu přítomným poděkovat za to, že svým příchodem projevili důvěru v bezpečné prostředí knihoven.
Srovnám-li „vdovy“ a „sestry“, pak musím uznat, že jazykově je druhá kniha vyzrálejší, „učesanější“. Vím, že cílem autorky je zachovat autenticitu rozhovorů, ale jistá „knižní“ úprava obsahu určitě prospěla.
Skvělé na této knize je, že je napsána „obyčejně“, bez církevních dogmat. Může tedy přinést mnoho zajímavého, či dokonce podnětného, všem čtenářům bez rozdílu věku i (bez)vyznání. Mimochodem, nejmladší zpovídané řeholnici bylo 29 let.
Už teď se těším na Hladké třetí knihu.