Sviť, lampičko, sviť
Dnes to bude na téma retro. Starší nechť zavzpomínají se mnou, mladší utíkejte za (pra)rodiči, aby vám pověděli, co je to "navlékátko".
Žehlení je moje nejoblíbenější domácí práce. Buď poslouchám rádio nebo audioknihu, nebo sleduji film promítaný na pozadí mé šedé kůry mozkové. Jednoduše: při výkonu rutinní práce, na kterou se nemusím stoprocentně soustředit, využívám volné kapacity mozku k jiným "bohulibým" činnostem.
S tím je spojeno i zašívání. Samozřejmě ponožky už neštupuji a hříbek na látání zahálí. Ale knoflíky přišívám a věci "oddělené" ve švu čas od času zceluji. Ještě nedávno jsem u jehly "plazila" stejně, jako tato švadlenka. Dnes by mi nepomohl ani žirafí orgán. Musela jsem vyndat ze šuplíku babiččino navlékátko.
Dnešní úkol nebude z ručních prací, ale pokuste se dělat dvě "věci" najednou. V prvním večeru soutěže Nejchytřejší Čech museli účastníci v jedné disciplíně řešit přesmyčky a zároveň vnímat, odhanout čas. Vy to budete mít jednodušší.
Vezměte si knihu, noviny, časopis a dříve, než začnete číst, spusťte na mobilu stopky. Jakmile budete přesvědčeni, že uplynula 1 minuta, přestaňte číst. Odhadli jste čas správně? Jinak vnímáme plynutí minut, když čteme jen očima, jinak, když čteme nahlas.
Trénování odhadu času nebo vzdálenosti patří do mozkového joggingu.