Kterak jsem slavila porod
"Ty uši, ty jsou moje", prohlásil Rak před více než dvěma desítkami let po zevrubné prohlídce novorozeněte v mém náručí. Svou následnici trůnu si ošéfoval už na hekárně a pak přímo na sále. Dodnes jsem mu za to vděčná. (Silný emocionální zážitek nesmazatelně zapsaný do dlouhodobé paměti epizodické.)
Dnes před polednem mi zazvonil mobil. "Dobrý den, vezu vám oběd. - To je omyl, nic jsme si neobjednala. - Ne, není to omyl, patří to vám. - Kde jste? - Před knihovnou. - Jdu dolů, ale určitě je to omyl." Na parkovišti jsem se nejdříve rozhlížela po skryté kameře. Kurýr vystoupil z firemního auta a podával mi krabičku s jídlem a s ubezpečením, že je to skutečně pro mě.
Z velké, a delikatesní, porce lososa s gratinovanými brambory jsem spořádala polovinu a druhou vzala Rakovi. Blesklo mi totiž hlavou, a posléze se i potvrdilo, že oběd na oslavu svých narozenin zařídila Kulíšek z Ostrova. Prý to tak dělá její kamarádka-spolužačka a jí se ten nápad líbil. Nám taky. :)
To však nebyl překvapením konec. V loňském roce, při první potravinové sbírce, jsem se s Kulíškem radila, co mám v supermarketu koupit a zanechat za pokladnou. Postavila se důrazně proti, začala mi vysvětlovat proč a mi pomalu docházelo, co je to vlastně ta "sociologie jídla". Nedávno proběhla druhá sbírka, opět bez nás, a na netu se objevil její článek: Darovanému jídlu na zuby koukejme. Souhlasím.
Cvičení
