Když nemůže Mohamed k hoře ...
O půlnoci jsem si v pokoji zapnula větřák v domění, že až se trochu ochladí, vypnu ho a konečně budu moci spát. Usnula jsem jako špalek a vzbudila mne až o půl páté bolest, ledový krk, dutá hlava. Naštěstí jsem v práci první dvě hodiny stála u Hladového okénka a čerstvý vzduch mne probral.
Ovšem oběd jsem si mohla odpustit. Jo, jo, kdo moc vybírá, přebere. Tak dlouho jsem listovala nabídkou denních menu místních stravoven, až jsem se rozhodla pro asijský fast food. Bývávalo tam - za prvních majitelů - příjemně a chutně. S těmi novými si hrajeme na "opakovačku", protože "neumí čésky". Navíc mne dorazilo arogantní uzavření pokladny ještě dříve, než jsem stačila říct, že tu korunu (70 - 69) si můžou nechat. Tak ji hoch musel vydolovat...
Odpoledne, stále něco kutíc na počítači, jsem si závistivě vzpoměla na Kulíška, která se právě courala někde mezi Jurkovičovou vilou a Sochami v ulicích. A to jsem ještě netušila, že se "po haluzi" dostala i k Tugendhatům. Má to někdo štěstí! I zželelo se Matce přírodě a poslala za mnou svého vyslance :). O víkendu musíme jet někam na výlet!
A vám radím totéž! Po cestě - třeba na Stezce bosou nohou - si procvičujte svou krátkodobou (pracovní) paměť touto paměťovou hříčkou z knihy Roberta Fulghuma Třetí přání. Třeba se tam v neděli potkáme a já vás vyzkouším :).
A tak šla do zahrady uříznout zelný list, aby mohla upéct jablkový koláč. V tu chvíli ulicí přichází velká medvědice; strčí hlavu do obchodu. „Jakže. Vy nemáte mýdlo?“ A tak umřel a ona udělala pořádnou hloupost, když si vzala holiče. A byli tam Krutibrci, Holobřiši, Nosobraši a dokonce i sám Matlafous s knoflíkem na hlavě a všichni hráli na honěnou, která nemá vůbec žádná pravidla, až už v podpatcích neměli vůbec žádný střelný prach.
Ten, kdo trochu zná mnemotechniky, s tím nebude mít žádnou práci. Vy ostatní se pokuste zapojit svou fantazii, asociační schopnosti. I zdánlivě neslučitelné lze spojit!